Slavný textař Pavel Vrba slaví sedmdesátiny. Máme pro vás ekluzivní rozhovor!

Seminárky.cz

Texty geniálního básníka, textaře, dramaturga a bohéma Pavla Vrby znají spíše vaši rodiče, přesto nebo právě proto bychom vám, čtenáři našeho webu, jeho život a dílo chtěli blíže představit. Muž, který stál v pozadí, pomáhal svými texty k úspěchu mnoha českým zpěvákům – Petru Jandovi, Heleně Vondráčkové, Martě Kubišové, Petře Janů, Lešku Semelkovi, Petru Spálenému, Lucii Bílé, Karlu Gottovi a řadě dalším – oslaví 16. dubna sedmdesátiny.

Česká televize ve spolupráci s pražským Divadlem Hybernia připravuje vskutku originální narozeninový dárek - koncert, na kterém zazpívají kromě výše jmenovaných také Petr Kolář, Petr Poláček, David Koller, Leona Machálková, Šárka Vaňková, Monika Absolonová, Ilona Csáková, Michal David, Aleš Brichta a Josef Vojtek výhradně písně z tvorby Pavla Vrby. Doprovodí je orchestr Golem, Olympic a Blue Effect. Koncert se uskuteční v předvečer jeho narozenin – v úterý 15. 4. 2008 od 19. hod. Další informace o chystaném koncertu uvádíme v závěru článku.

Neméně zajímavé překvapení chystá i mistrova manželka Marie. Ta již několik měsíců připravuje spuštění webových stránek, které ukáží aspoň částečně autorovu práci v různých žánrech a údobích. Adresa nových webových stránek bude: http://www.pavelvrba.cz

Pro bližší představu o jeho tvorbě nebo připomenutí jsme vybrali píseň v podání Lucie Bílé – Ave Maria. Text na hudbu J. S. Bacha a Ch. Gounoda složil Pavel Vrba.
http://youtube.com/watch?v=G2xtqaME2kE

Pavel Vrba se narodil v Brně, 16. 4. 1938. Dětství prožil ve Zlíně, kde otec Jan Vrba pracoval jako šéfkonstruktér „u Bati“, a v Sezimově Ústí, kde otec spoluzakládal Baťovy závody. Od roku 1949 bydlí v Praze. V letech 1953 – 1957 studoval na Průmyslové škole strojní v Masné ulici v Praze. Po maturitě nastoupil jako projektant do Výzkumného ústavu obráběcích strojů a dálkově studoval na ČVUT, studium ale nedokončil. V roce 1966 vychází první deska s jeho textem Mám ráda cestu lesní (zpěv Helena Vondráčková, hudba Pavel Vitoch) a díky tomu získal první zakázky od rozhlasových orchestrů z Prahy a Ostravy, od orchestrů Karla Vlacha a Václava Hybše pro nejrůznější interprety. Na základě toho opustil zaměstnání a od té doby pracuje „na volné noze“.

Začátek tvorby
S Eduardem Krečmarem napsal v roce 1967 pro divadlo ROKOKO trojrecitál Listy důvěrné, kde se poprvé setkali Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář (a poprvé zazněla slavná píseň Marty Kubišové Lampa). Ve stejném divadle následovala spolupráce na hře Mydlář a jeho kat. Vrba se současně stal jedním z týmových autorů nově založeného divadla APOLLO a spolupracoval s několika dalšími pražskými divadly. Tyto počáteční divadelní zkušenosti později zúročil v muzikálech, uváděných zejména v Hudebním divadle Karlín Mazlíčkové, Cikáni jdou do nebe, Zahraj to znovu, Same; Povečeříme v posteli, Zapalovač, Líp se loučí v neděli v divadle Ungelt, Odysseia v Městském divadle Brno či Královna Antoinetta, kterou nedávno dopsal s Jiřím Hubačem a letos ji uvede Goja Music Hall.

Vrchol kariéry a současnost
Hudební vydavatelství Supraphon vydalo v roce 1973 první profilové album VRBA, druhé s názvem Jasná zpráva vyšlo v roce 1988 a třetí profilové CD opět s názvem Jasná zpráva v roce 2003.
Od 80. let spolupracuje s Jandovým Olympikem. Je spolutvůrcem české rockové poetiky (od počátku sedmdesátých let psal pro rockové kapely Bohemia, Mahagon, Blue Efect, Synkopy), psal a píše snad pro všechny naše přední interprety, byl odměněn mnoha cenami (2x zlatá, 1x stříbrná,1x bronzová Bratislavská Lyra, 2x stříbrná a 1x bronzová Děčínská kotva, výroční cena ČHF 91 za textovou tvorbu, 2. cena (první neudělena) Národní soutěže o muzikál v roce 92 za 451°Fahrenheita – Zapalovač ). Dostalo se mu i ocenění nejvyššího, jaké si může žijící autor přát. Jeho některé slogany se staly součástí obecné češtiny (jasná zpráva, jedeme dál). Psal a píše i pro film a televizi. Vydal pět knih (Praha – kaleidoskop velkoměsta, Yvetta Simonová a její osudoví muži, ...A prošlo tu 60 + 6 andělů, Můj Ahasver, knížka textů Jasná zpráva a v dubnu mu vyjdou další dvě: Medvědí knížka a NOHY viděné očima Jakuba Ludvíka a Pavla Vrby).

V letech 2006 a 2007 s Petrem Jandou obdrželi Výroční cenu OSA (Ochranný svaz autorský) za nejčastěji živě hranou populární skladbu: Jasná zpráva. V současné době píše texty k písním, s libretistou Jiřím Hubačem píše pro divadla. Na svém kontě má kolem 2000 písňových a muzikálových textů. Dříve se ve volném čase věnoval vodáctví, lyžování, cyklistice, turistice. Dnes vyráží na dlouhé procházky s psí fenkou Charlottou. Po celý život četl, zajímal se o film a výtvarné umění.

V době, kdy dokončoval s Jiřím Hubačem Královnu Antoinettu, nám věnoval svůj čas a zodpověděl naše zvídavé otázky…

Kdy jste začal s psaním básniček?
„Brzy, snad v osmi letech. Měl jsem rád historii a to se promítlo i do “ranné tvorby”. Napsal jsem tehdy triptych s neskromným titulem Historie v básních – Jan Žižka, Jan Roháč a Jan Rokycana.Už si nepamatuji, co mě přitahovalo k tomuto rozporuplnému období našich dějin. Nejspíš barvotisková oficiální pohlednice, na které se husitství vydávalo za to největší a nejlepší, co naši zemi, kromě komunistů, potkalo.“

Ovlivnil Vás někdo ve Vaší tvorbě?
„Každý autor má nějaké idoly. U mne to byli a jsou z mnohých třeba Villon, antika, Jesenin, Nezval, Seifert, Holan a hlavně francouzští prokletí básníci a beatníci...“
Jak reagovali rodiče na to, že inklinujete k psaní, veršování a muzicírování?
„Moji rodiče byli velmi kultivovaní lidé, měli jsme velkou knihovnu, hodně gramofonových desek a nikdy nedělali pro mne nějakou selekci toho, co bych měl číst nebo poslouchat. Moje „básnění“ brali jako legrační rozmar, ze kterého vyrostu, a v hudbě mě podporovali, takže jsem od šesti let chodil tak zvaně „do houslí“. Skončil jsem s nimi až v patnácti, když jsem se zamiloval do kytary...“

Jaký jste byl žák, student?
„Se školou jsem neměl nikdy za celé studijní období žádné problémy. Díky vrozené paměti a nevynucovaným zájmem o všechno, platila pro mě Komenského teze „škola hrou“. Možná na někoho budu působit jako vzorový debil, ale šlo mi to samo. S názory a chováním už to bylo horší. Neústupný až konfliktní solitér, který trval na svém. Měl jsem z toho mnoho malérů i v dalším životě.“

Jak a kde jste prožíval mládí?
„Byli jsme taková stěhovavá rodina. Otec byl velmi žádaným odborníkem a tak šel tam, kde se začínalo něco nového a my s ním; narodil jsem se v Brně, po třech měsících to byl na tři roky Zlín a pak devět let Sezimovo Ústí. A poté Praha. Venkov, kde bylo nádherně, jsme při zpětném pohledu opustili právě včas. Po únoru 48 nastaly postihy a Praha byla bez dnešní počítačové evidence anonymnější. V Praze byla kultura a ta mě přitahovala a přitahuje. Je to všechno Osud. Sám si říkám, co by asi ze mne bylo, kdybych byl dospíval na venkově.“

Naši čtenáři jsou především mladí lidé toužící po vzdělání. Co byste jim vzkázal mladým, začínajícím “psavcům”?
„Při pohledu zpátky jsem se ujistil v jednom. Vy nehledáte psaní, ale psaní si buď najde nebo nenajde vás. A když už si vás najde je dobré být připravený. Hledat souvislosti, číst, poslouchat hudbu, vnímat obrazy a vůbec nasávat všechno jako houba. To přetavovat v sobě v něco vašeho. Místo je tam vždycky, protože kružnice z které vnímáme střed – objekt, má nekonečný počet bodů. A když už si získáte jakž takž respekt, neznamená to nic. Je to další začátek, další pochybnosti a další malé výhry a velké prohry. A pak to nejdůležitější. Když už je nezpochybnitelné, že máte jakýsi talent, musíte mít talent to všechno unést. Jinak se utrápíte, zblázníte a uhoříte sami v sobě, nebo se z vás stane nesnesitelný narcis. Dějiny umění jsou toho přehledným důkazem.“

Jak nahlížíte svět českého “šoubyznysu” a jeho stoupence účastníky?
„To je otázka na esej. Ze zkušenosti vím, že jsou bohatší a chudší léta na nadané a tvořivé lidi. Je to taková sinusoida. Každá nová generace chce něco svého a minulé se jí zdá přežilé. Současný český „šoubyznys“ je zcela o penězích, jak už říká název. „Za starých pořádků“ to bylo tak, že kromě pár lidí, kteří si vydělávali v zahraničí, neměli si ti doma co závidět. Byli na tom zhruba stejně. Nic nám neutíkalo a nic kromě vlastního přetlaku nás nehnalo. Je to nejen můj názor, že jsme byli jaksi sošnější a dnešní adepti se mi zdají placatější. Ale netroufám si hodnotit ani soudit. K tomu je potřeba čas a odstup. Toho se zákonitě nedočkám. Netrápí mě to. Přijdou jiní.“

A 70. anděl přichází...
Mistře Pavle Vrbo, za redakci Seminarky.cz Vám přejeme, aby i ten 70. přicházející anděl Vás neméně inspiroval a střežil jako ti předcházející...

Koncert
Chystaný koncert se koná v pražském Divadle Hybernia, které sídlí na Nám. Republiky 4 naproti Obecnímu domu.
Vstupenky můžete objednávat například zde: http://www.ticketportal.cz

Pokud se na koncert nedostanete, nevěšte hlavu! Z koncertu bude pořízen záznam ČT Live, předpokládaný termín vysílání je 16. 5. 2008 od cca 22.00 hod. na programu ČT 2.

datum: 15.04.2008 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků