"Název: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha (1810-1836) - nejvýznamnější představitel českého romantismu. Narodil se 16. Listopadu 1810 v Praze. Jeho otec byl mlynářským tovaryšem (pomocníkem), později majitelem krámku. Jeho matka pocházela z rodiny hudebníků. Mácha studoval hlavní školu u piaristů a ve čtrnácti letech pak piaristické gymnázium. V roce 1830 začal studovat filozofickou fakultu na pražské fakultě a o dva roky později i práva. Kvůli problémům s financemi si našel práci v advokátní kanceláři v Litoměřicích a hrál i v ochotnických divadlech – Stavovském a Kajetánském. Při zkouškách se seznámil se svojí životní láskou Eleonorou Šomkovou (Lori), s ní má nemanželského syna (Ludvíka, nedožil se ani jednoho roku), plánují i svatbu. V roce 1836 pomáhá při hašení požáru. Měl velkou žízeň a údajně se napil infikované vody, jelikož později umírá na cholerinu. Pohřeb má v den plánované svatby. Byl také vášnivý cestovatel. Cestoval pěšky. Nejdelší jeho pouť vedla do Itálie. Na cestách se zajímal o české hrady a zámky a maloval je. Oblékal se výstředně, choval se podivínsky, byl panovačný, měl komplikovaný vztah se ženami (něžný, žárlivý a občas násilný). Jelikož se stýkal s polskými revolucionáři a pomáhal jim, měl poměrně často problémy s policií. Byl obdivovatel Velké francouzské revoluce. Horlivě se angažoval ve vlasteneckém hnutí. Zajímal se také o tvorbu Byrona, Waltera Scotta nebo Shakespeara. Zpočátku psal německy, později česky (díky vlivu Josefa Jungmanna). Psal si deníky. Nejznámější Intimní deník z roku 1935, kde píše o svém vztahu s Lori, obsahuje erotické prvky. Mnoho informací pochází také z jejich dopisování. Většina jeho děl vyšla až po jeho smrti, Máj byl jedinou knihou, která vyšla za jeho života
Současníci: Malíři – Antonín Mánes, Josef Matěj Navrátil, Adolf Kosárek, Julius Mařák; hudební skladatelé – Antonín Rejcha, Jan Václav Tomášek, František Škroup; spisovatelé – Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Antonín Jaroslav Puchmajer, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Ján Kollár, F.L.Čelakovský, J.K.Tyl; dramatici – Václav Kliment Klicpera, Jan Nepomuk Štěpánek, Matěj Kopecký
Další díla: Obrazy ze života mého (1834 – soubor autobiografických povídek), Cikáni (1835 - román), Pouť krkonošská (1835 – básnická próza), Křivoklad (1834 – básnická próza), Kat (nedokončená čtyřdílná skladba čerpající z české historie)
Období: 1. polovina 19. století – romantismus, 3. fáze národního obrození (1830-1848), období mezi revolucemi (francouzská a evropská), revoluční zvraty, buřičství, pochmurnost, tajemnost, splývání autora s hlavním hrdinou, kontrast krásy přírody a tragického osudu hrdiny, přichází se zpožděním oproti evropské literatuře, rozvoj zpomalen požadavkem výchovy k vlastenectví (Tyl), vznik české literární kritiky (díky Máchovému Máji), lidově vychovávat společnost (dílo J.K.Tyla), obliba lidové slovesnosti, láska k historii - K.J.Erben, účast na revolučním roku 1848 – Karel Sabina a J.V.Frič, na hranici mezi romantismem a realismem – K.H.Borovský a B.Němcová
Okolnosti vzniku díla: Náměty z Máchových cest, dále od romantických autorů (G.G.Byron, W.Scott, J.W.Goethe, atd.), údajně ho však nejvíce inspiroval příběh ze stejného kraje o mladém Hynku Schiffnerovi z Dubé, který roku 1774 zabil svého otce, protože mu bránil v lásce k jedné dívce. Hynek byl vězněn v Mladé Boleslavi a téhož roku byl poblíž města usmrcen lámáním údů na kole. První náčrt díla se objevil již v Máchově Zápisníku roku 1834, ke konci roku 1835 byly zhotoveny první tři zpěvy, čtvrtý byl dokončen začátkem roku 1836
Vliv díla: Dobová kritika se k Máji stavěla velmi ostře a odmítavě (J.K.Chmelenský, J.K.Tyl, J.S.Tomíček). Vytýkala mu myšlenkovou náplň básně. F.L. Čelakovský byl názoru, že Máchova subjektivní poezie odvádí pozornost od vlasteneckých a národních zájmů, tudíž je nebezpečná. Máchovým obhájcem a prvním vydavatelem se stal jeho současník Karel Sabina. Dále ovlivnil tvorbu V.B.Nebeského, J.V.Friče, Janko Král’a a Karla Kuzmányho. K jeho odkazu se pak vracely další generace 19. století a to především literární skupina májovců a později lumírovců. V 1. polovině 20. století z něj čerpali např. V.Dyk, J.Hora, F.Hrubín, V.Nezval, V.Holan a další. Roku 2008 byl Máj zfilmován režisérem F.A.Brabcem
Místo a prostředí děje: Severní Čechy (okolí hradu Bezdězu), okolí města Doks, zdejší dokský rybník (dnešní Máchovo jezero pod Bezdězem)
Ilustrace: Prvním byl Bohuslav Kroupa, dále například Antonín Procházka, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, Jindřich Štýrský, Toyen
Rok vydání: 1836
Charakteristika: Lyrickoepická báseň, všechny znaky světového romantismu (subjektivismus, tvůrčí fantazie, smysl pro obraznost, motivy tragické lásky, smrti, silná kontrastnost jevů). Řeší vnitřní rozervanost člověka, který nemůže uskutečnit své sny a zůstává na okraji společnosti, která jej pro jeho odlišnost nechce přijmout. Kritizuje tehdejší společnost, v kontrastu k ní obdivuje krásy přírody. Mácha nahlíží do lidského nitra a zabývá se otázkami smyslu lidské existence a marné vzpoury jedince proti osudu
Jazyk a styl: Základní jednotkou metra je jamb, celá báseň připomíná hudební skladbu, jsou zde spousty metafor (co jiskry plynou), dále pak metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), personifikace (o lásce šeptal tichý mech; břeh je objímal kol a kol), oxymoróny (zbortěné harfy tón; umřelé hvězdy svit), epiteton constans (zelené jezero; bělavé páry), epiteton orans (růžový večer, bledé jasno), apostrofy (země, poslední pozdrav vězňův), inverze (jak holoubátko sněhobílé; bolestný srdcem bije cit), zvukomalba (řetězů řinčí hřmot), pleonasmus (modrý blankyt), gradace (rychlý to člunek, blíže a blíž; temná noc, temnější mně nastává). Všechna slova jsou sladěna v eufonii (libozvuk – Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!) či kakofonii (strážného vzbudil strašný hřmot) verše, podporované opakováním slov, hlásek a celých veršů umocněných rytmickými předěly. Báseň je málo dějová, převažují v ní rozsáhlé lyrické pasáže. Jednoduchý příběh je vymezen na několik vydělených scén, prostoupených náladově zbarvenými popisy přírody a vnitřními úvahami postav i samotného básníka. Hlavním kompozičním principem v rovině tematické i jazykové je kontrast
Hlavní postavy: Jarmila, Vilém, Hynek (zbytek postav je epizodického typu – modlící se dav, člen loupežnické družiny, žalářník). Postavy jsou v básni rozmístěny taky, aby se nepotkaly. Do řeči hlavních postav vkládá autor své úvahy, prožitky a pocity, jimiž zdůrazňuje lyrickou rovinu básně a silně subjektivizuje epickou část textu. Autor se v závěrečném zpěvu sám stylizuje do postavy Hynka
Obsah díla: Dílo má 4 zpěvy a 2 intermezza. Celé skladbě předchází báseň „Čechové jsou národ dobrý“, připomínající vlastenecké básně (je zde proto, aby se Mácha zavděčil ostatním obrozeneckým autorům). 1. zpěv – počáteční lyrický popis večerní májové přírody střídán epickou linii, která polemicky navazuje na loupežnické příběhy, rozšířené v dobové zábavné četbě. Dále motivy lásky, nevěry a svedení. Člen Vilémovy loupežnické družiny připluje ke skále u břehu jezera, kde Jarmila očekává svého milého Viléma. Posel ji sděluje, že Vilém je ve vězení a druhý den bude odsouzen za vraždu svého otce, který Jarmilu svedl. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. 2. zpěv – Vilémův pobyt a vnitřní úvahy ve vězení, jeho myšlenky na dětství, otce, loupežnický život, lidskou existenci a posmrtnou nicotu. 1. intermezzo – příroda tvořena sborem duchů očekává smrt Viléma v podobě návratu do lůna matky země. 3. zpěv – Vilém se ráno pře popravou loučí s pozemskou krajinou. 2. intermezzo – loupežníci oplakávají svého mrtvého vůdce. 4. zpěv – do děje vstupuje sám autor, který se po letech vrací na místo všech tragických událostí. Vyznává se, že nešťastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ