Případ Kate – část 7.

Pavel

Dny do soboty uběhly v poklidu, žádný další dopis nepřišel a tak Kate už začínala věřit, že měla přehnané obavy, když požádala o pomoc soukromého detektiva.
Sobotní televizní talk-show byla více než úspěšná. Diváci telefonovali dotazy na všechny hosty do studia tak, že operátorky měly plné ruce práce. Mizerné počasí s vytrvalým deštěm jistě také napomohlo výborné sledovanosti. Kate se navíc podařilo dostatečně zdůraznit vydání své nové knihy a tak mohla očekávat zvýšený zájem čtenářů i u knihkupců. Pravda, novinkou na trhu se pochlubila ještě jedna spisovatelka, ale přesto považovala Kate své vystoupení v pořadu za jednoznačný úspěch.
Program končil pozdě večer a tak Kate odmítla pozvání na skleničku od producenta pořadu a vydala se taxíkem domů. Venku se mezitím strhla doslova průtrž mračen, takže Kate byla promočená na kost dříve než stihla přeběhnout ten kousek od taxíku k domovním dveřím. Noc, která měla následovat však ještě zdaleka nekončila a měla přinést mnohá překvapení. Kate to ještě netušila, ale měla to být zlá noc. Nebe bylo zahaleno těžkými mračny a měsíc, ač v úplňku, neměl dost síly, aby jeho chabé paprsky dopadly až na zem. Kate se v pohodlí svého bytu cítila bezpečná a brzo se uložila ke spánku.
Ulice ve městě byly liduprázdné. Nikdo, kdo nemusel, nešel ten večer ven. Celý den hustě pršelo a nyní se zdálo, že se liják změnil v pravou průtrž mračen. K tomu všemu se ještě přidal stále sílící vítr. Pouliční lampy se marně snažily osvětlit zčernalé ulice. V neustávajících poryvech větru se lampy divoce míhaly ze strany na stranu a vrhaly na ulici přerušované záblesky světla.
Když už Kate usínala, náhle ji probudilo zařinčení telefonu. Ten zvuk prořízl noční ticho jako blesk. Kate, rozespalá, zvedla sluchátko: „Haló?“ Na druhém konci však bylo ticho. „Tak haló, je tam někdo?“ opakovala Kate. Nikdo se neozval, tak Kate rozmrzele položila sluchátko a vrátila se do postele. Později, nedovedla určit za jak dlouho, se opět rozezvonil telefon. Kate měla v úmyslu ho ignorovat, ale po několikátém zazvonění to nevydržela a zvedla sluchátko. „Ať jste kdokoli, dejte mi pokoj, lidé chtějí v tuhle dobu spát, víte?! zakřičela nakvašeně sluchátko a hodlala s ním praštit. Tentokrát však někdo na druhém konci byl. Byl to mužský hlas a sípavým hlasem řekl: „Neboj se milá Kate, brzo už budeš mít klid. Věčný klid. Jedna už to má za sebou, teď jsi na řadě ty. Neboj se nebude to bolet. Ji to taky nebolelo.“ Kate zamrazilo. Ten mužský hlas tam však už nebyl. Kate se strachy celá rozklepala. Nevěděla co si má teď počít. Má zavolat Nikovi, vzbudit ho a požádat ho, aby k ní přišel? Nebo se má znovu obrátit na policii? Nevěděla. Roztřesenou rukou zkontrolovala, zda jsou dobře zamčeny zámky na dveřích a pak se jí podařilo přece jenom trochu se uklidnit. Ve svém bytě je v bezpečí, má zamčeno a dole u vchodu sedí vrátný, který by nahoru nepustil nikoho, aniž by se předem ujistil, že Kate očekává návštěvu. Nakonec se Kate přece jen vrátila do postele a pokoušela se usnout. Stačí, že Nikovi zavolá ráno. Nemá cenu ho teď budit.
Pro Kate tím ošklivé události té noci skončily. Ale možná, že na někoho jiného teprve čekaly. Na někoho, kdo o tom neměl ještě ani tušení a kdo si to možná ani nestihne uvědomit.
V tuto dobu a takovém nečase nemohl být snad nikdo venku. Ale přece. Z dálky se tmou blížila postava. Mladá žena, snad ještě dívka se choulila do kabátu a přidržovala si zvednutý límec kabátu co nejvíc u krku. Kanály podél chodníků přestaly stačit přívalům vody a na silnici se tvořily celé ohromné potoky. Na druhém konci ulice byl rovněž někdo. Byl to muž. Stál přitisknutý zády ke dveřím jednoho z domů a ani se nepohnul. Z širokého klobouku mu stékala na záda voda v malých pramíncích. Měl na sobě pogumovanou pláštěnku do deště a svým zjevem připomínal nejspíše námořníka. Pořád stál ve výklenku dveří, aniž by pohnul jen jediným svalem. Jedinou známkou života bylo jeho sípavé oddychování. Pak sáhl do kapsy kabátu a vyndal odtud krabičku cigaret. Jednu z nich vybral a zapálil ji. Svítící konec cigarety zazářil do tmy jako maják. Náhlý poryv větru vehnal mužovi do obličeje studenou spršku. Nějaká kapka dopadla na špičku cigarety a se sykotem ji zhasila. Muž ji bez jediného slova odhodil do proudu vody, který ji unášel podél chodníku. Cigareta ještě dvakrát zakroužila kolem kanálu a pak ji vír stáhl dovnitř.

datum: 19.03.2006 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků