Případ Kate – část 6.

Pavel

Nik ještě objel všechny zbývající pohřební ústavy, aby se ujistil, že tentýž obrázek nemá v katalogu žádná jiná společnost a pak se vrátil do své kanceláře. Paní Lemondssonová seděla stále za svým stolem a probírala se haldou nějakých papírů. Nik vylovil ze sekretáře podrobnou mapu města a zakreslil do ní místa všech pohřebních služeb, které mu paní Lemondssonová ráno vyhledala. Červeně zakroužkoval krematorium, o němž mluvil pan Havran, i jeho pohřební ústav, kde sehnal katalog s obrázkem. Byly od sebe vzdáleny jen pár ulic. Když se teď na mapu podíval, mohl říct, že je v pátrání dál než ráno. Připadalo mu samozřejmé, že ten, kdo si obstaral katalog z pohřební služby, zašel na nejbližší místo, kde mohl něco takového sehnat. V tomhle případě to byla společnost pana Havrana nebo nedaleké krematorium. Nik se spíše klonil k tomu, že pisatel si vzal katalog z krematoria; tam se totiž vůbec nemusel setkat s žádným zaměstnancem a říkat si o něj, čímž by se vystavil malému sice, ale přece jen nebezpečí, že si ho někdo zapamatuje a bude ho později schopen popsat. Naproti tomu v krematoriu stačilo prostě jen sebrat to, co volně leželo k dispozici.
Nik v mapě tlustou čarou vyznačil oblast, ze které bylo blíž do onoho krematoria než k jiným pohřebním ústavům. Vyšla mu tak v podstatě jedna čtvrť. Zdálo se být zřejmé, že pisatel se často zdržuje v této části města. Buď v ní bydlí nebo pracuje. Nik mohl získat ještě jeden záchytný bod. Poštu, ze které byly dopisy odeslány. Druhý dopis odnesl pisatel na poštu v sousední čtvrti, ten třetí a zatím poslední odeslal z jiné pošty na hlavní ulici vedoucí od pohřební služby pana Havrana do centra. Když Nik spojil obě pošty a krematorium, zúžila se jeho oblast zájmu na trojúhelník uprostřed jediné čtvrti. Nik věřil, že tam leží klíč k celé záhadě. Mohl se sice mýlit, třeba byl pisatel tak mazaný, že úmyslně navštívil pošty a pohřební službu v jiné čtvrti, aby svedl případné pronásledovatele ze stopy. Nik tomu ale nevěřil. Pisatel přece nemohl dosud ani tušit, že se ho někdo pokouší vypátrat a jistě spoléhal na to, že tři dopisy k tomu nemohou stačit. Prozatím měl pravdu, ale snad se již smyčka kolem něj začal stahovat.
Slečna Climová se zatím dál věnovala své obvyklé všednodenní činnosti. Dopoledne psala, a odpoledne se buď účastnila autorských čtení, autogramiád nebo se připravovala na svá vystoupení v televizním pořadu, kam byla pozvána na sobotu. Živila se sice slovem, takže vystoupení před kamerami by pro ni nemělo představovat žádný problém, ale pořad byl vysílán živě a na to nebyla Kate přece jenom zvyklá. V románu mohla pasáže, které se jí nelíbily jednoduše přepsat, teď si musela dávat pozor na každé slovo, které vypustí z úst.
Pořad byl věnován ženám spisovatelkám, vedle ní byly pozvány ještě dvě další. Všechny tři se znaly – vždyť se věnovaly podobným žánrům a byly si i věkově blízké. Nepojilo je sice žádné zvláštní přátelství, ale ani k sobě nechovaly zášť. V profesní oblasti se naprosto respektovaly. Knihy všech tří se prodávaly dobře, takže ani konkurenční boj nijak nepociťovaly.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

datum: 15.03.2006 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků