Komu patří chodníky ve městech?

Pavel

Určitě se vám to už také stalo. Zná to každý. Vykračujete si takhle po ulici, nic zlého netušíte a ejhle, náhle vaše noha po čemsi sklouzne. Tu ve vás poprvé, jako červ, zahlodá pochybnost. Ta myšlenka je neodbytná a nakonec vás přinutí podívat se pod nohy. Víte, vlastně už předem, co spatříte.

Ano, máte pravdu. To, po čem vaše bota sklouzla, zanechal na chodníku něčí miláček. V tu chvíli nejeden z nás zavrhne rčení, že pes je nejlepším přítelem člověka. Alespoň já bych ho v tu chvíli přetrhl, přítel nepřítel. Ale ještě s větší chutí bych se pustil do jeho pána. Pes jistě dokáže připravit svému pánovi nejednu veselou chvíli a svoji společností mu obveselovat všední dny, ale málo platné, moderní město není pro něj přirozené prostředí a pokud ho již člověk nutí žít v krajině z betonu a asfaltu, musí se postarat o to, aby neobtěžoval ostatní.

Jak absurdní by nám připadalo, kdyby někdo před náš dům vysypal odpadkový koš nebo vylil kbelík pomyjí. A přesto mezi námi chodí tací, kterým není stydno nechat svého psa konat potřebu před cizími dveřmi a s klidným svědomím pak odejít. Vaše lejna před vaše dveře!, chce se mi zakřičet vždy, když psí navštívenku na chodníku před domem uvidím. Což musí být na všechno vyhláška nebo zákon? Což člověk není schopen udělat nic jen proto, že je to slušné a ohleduplné, aniž je k tomu nucen předpisy a donucen pokutami? Kam se poděla elementární úcta k ostatním lidem? Pokud se takto bezohledně chováme v těch nejjednodušších situacích, nemůžeme od společnosti očekávat žádné vysoké a ušlechtilé cíle. Ale snad není tak zle. Tu a tam se najde někdo, vedoucí psíka a třímající připravený pytlík a lopatičku.

datum: 16.11.2005 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků