Invaze barbarů

V posledních dnech se na nás z novin a z televize valí záběry nepokojů zmítajících Francií. Nočními ulicemi táhnou hordy výtržníků, ba řeklo by se lépe zločinců, a podpalují a drancují co jim přijde pod ruku. Místní orgány si s tím, zdá se, nevědí příliš rady.

Mám za to, že takovéto barbarství volá po co možná nejrozhodnějším zákroku. Jakýkoliv kompromis, ústupek, vstřícnost či dialog zde nemá místo, slovo si musí vydobýt zákon a pořádek. Společnost musí dát jasně najevo, že ničení majetku občanů, drancování jejich obchodů a násilnosti za žádnou cenu nestrpí. Ať už je původcem jakákoli národnostní či etnická skupina. Není-li možné zjednat pořádek jinak, musí být zločinci umravněni silou, třebas vojenskou. Námitky, že pachatelé jsou ve skutečnosti jen zoufalí potomci přistěhovalců, vytržení ze své kultury, úpící pod diskriminující nadvládou většinového obyvatelstva a trpící nepochopením a pocitem vykořenění, neobstojí.

Jednou žijí v evropské zemi s jejími hodnotami a zvyklostmi tak se musejí podle toho chovat. Je jedno, jestli přišli do země před měsícem, přede dvěma generacemi nebo žijí-li tam od dob Asterixe. Chování neslučující se se zavedenými a obecně platnými normami nesmí být tolerováno. Pokud by společnost připustila, aby se některé skupiny hlasitě domáhaly a využívaly práv a výhod jimiž jsou občané nadáni a zároveň se beztrestně chovaly způsobem směřujícím otevřeně proti ní jako celku, živila by parazita ve svém středu. A právem by pak o ní vznikal dojem kultury prohnilé a odsouzené k záhubě.

(Viz též můj úvodník „Společnost v rozkladu …“)

datum: 09.11.2005 | autor: Pavel

»» kompletní seznam úvodníků