Maryčka Magdónová očima dneška

Seminárky.cz

Knihy a literatura se čtou méně než v dobách před invazí internetu, televize, rádia. Kniha dříve znamenala velmi mnoho – zdroj informací, určitý majetek, případně sloužila jako dobrý dárek. Knihovníci se všemožně snaží o to, aby lidé četli. Pokud jste si oblíbili nějakou knihu natolik, že jí chcete nejen doporučit ostatním, ale také ji proslavit, pak v celonárodní anketě Kniha mého srdce ji určitě podpořte svým hlasem. Většina lidí ohrnuje třeba nad poezií nos, ale četli jste třeba baladu slezského básníka Petra Bezruče Maryčka Magdónova?

Mrkněte na zajímavý studentský film, inspirovaný právě touto básní. Nebo si zabrnkejte verzi Jarka Nohavici. Smutný příběh mladé dívky, kterou stíhá jedna rána osudu za druhou, chytá za srdce také dnešní generaci, soudě například podle Patrickovy verze této balady. V kontextu současné doby a stavu ekonomiky můžeme hledat určité paralely... Níže si můžete celou báseň přečíst a v diskuzi vyjádřit Vaše pocity. :-)

Maryčka Magdónova

Šel starý Magdón od Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
z rozbitou lebkou z ní vyletěl ven.
Plakala Maryčka Magdónova.

Vůz plný uhlí se v koleje zvrátil.
Pod vozem zhasla Magdónova vdova.
Na starých Hamrech pět vzlykalo sirot,
nejstarší Maryčka Magdónova.

Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Budeš jim otcem a budeš jim matkou?
Myslíš, kdo doly má, má srdce také,
tak jak ty, Maryčko Magdónova?

Bez konce jsou lesy markýze Géra.
Otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klínu drva,
co pravíš, Maryčko Magdónova?

Maryčko mrzne a není co jísti...
Na horách, na horách plno je dřeva...
Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat,
má mlčet, Maryčko Magdónova?

Cos to za ženicha vybrala sobě?
Bodák má k rameni, na čapce peří,
drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku,
půjdeš s ním, Maryčko Magdónova?

Cos to za nevěstu? Schýlená hlava,
fěrtoch máš na očích, do něho tekou
hořké a ohnivé krůpěje z lící,
co je ti, Maryčko Magdónova?

Frydečtí grosbystři, dámy z Frydku
jízlivou budou se smáti ti řečí,
ze síňky uzří tě Hochfelder žid.
Jak je ti, Maryčko Magdónova?

V mrazivé chýši tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Nedbá pán bídných. Co znělo ti v doši
po cestě, Maryčko Magdónova?

Maryčko, po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a utíká k Frydku
šumivá, divoká Ostravice.
Slyšíš ji, rozumíš , děvucho z hor?

Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.
Černé tvé vlasy se na skále chytly,
bílé tvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdónova!

Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi
bez křížů, bez kvítí krčí se hroby.
Tam leží bez víry samovrazi.
Tam leží Maryčka Magdónova.

Zdroj: Petr Bezruč. Slezské písně. 1. vyd. Brno : Doplněk, 2003. 173 s.

datum: 28.08.2009 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků