Jak se studuje medicína v Norsku – zkušenosti českého medika

O studiu medicíny na pražské 2. lékařské fakultě jsme si povídali před více než měsícem s Pavlem Hálou. V úvodu jsme hned zmiňovali, že tento semestr stráví v Norsku. Pavel si vede blog na vlastním webu, kam umísťuje fotky a různé postřehy ze studia v Norsku. Vřele ho doporučujeme navštívit. Pavla jsme ovšem také požádali, aby se podělil o své zážitky a dojmy, které získal a získává během svého pobytu v zahraniční v rámci výměnného studentského programu mobility.

Tak Pavle, jak se ti daří? V čem vidíš největší rozdíly oproti studiu v ČR?
V Norsku jsem zatím strávil čtyři měsíce. Studuji zde čtvrtý ročník lékařské fakulty univerzity v Trondheimu, městu velikosti Plzně, ve střední části Norska. Struktura studia v Norsku je rozdílná již na úrovni středních škol, ze kterých pouze studenti s nejlepšími výsledky mají otevřené dveře na studium lékařství. Vlastní medicína se studuje po dobu šesti let, tedy stejně jako v Čechách. Rozvržení předmětů je naprosto odlišné. Studenti v ročníku jsou rozděleni na skupiny, obdobné našim kruhům, s tím rozdílem, že číslo svého kruhu a tím i své spolužáky mění každý semestr podle náhodného rozdělení. Přednášky jsou vedeny pro všechny studenty ročníku současně, a to v průběhu celého studia. Tedy ne pouze první tři roky, jak je zvykem v naší zemi. Celý ročník se tedy setkává několikrát týdně. Toto je svázáno s rozvrhem předmětů, který je největším rozdílem a také mírnou překážkou pro výměnné pobyty. V Trondheimu se všechny předměty prolínají celou dobou studia a základní znalosti z každého z nich se postupně v následujících rocích prohlubují. Na českých fakultách se probírají vždy z pohledu aktuálního předmětu všechny orgánové systémy těla. Stane se tak, že mě norští spolužáci překvapí znalostí přesného dávkování léků na hypothyreosu. Nikdy však neslyšeli o embryologickém původu hlavy a krku. Podobně i zkoušky musí být odlišné. Zkouší se vždy na konci semestru, a to jednou zkouškou, při které student dostane tři otázky ze tří náhodně vybraných předmětů. Znalosti z ostatních předmětů použít tudíž nemusí. Ovšem pozor: například v pátém ročníku si můžete „vytáhnout“ otázku z patologie!

Jak se liší norský zdravotnický systém od českého?
Snad proto, že zeměpisně je Norsko velice dlouhá a úzká, řídce osídlená krajina rozčleněna horami a fjordy s velikými vzdálenostmi mezi městy, i zdravotní systém má jiné uspořádání. Místní početná baterie praktických lékařů, zvaných „fastlege“, odvádí velkou část péče o pacienty a tvoří husté síto, skrze které se pacienti dostávají do rukou lékařů na specializovaných pracovištích nemocnic v navzájem velice vzdálených velkých městech. Doprava jinak než helikoptérou zde nepřichází často v úvahu. Spolužáci se zde proto zaměřují mnohem více na znalosti praktické, a to takové, které použijí bez dostupné pomoci jiného lékaře. V tomto vidím největší rozdíl studia. U nás se každý vidí za pár let specialistou ve svém oboru. I učitelé jakoby měli tendenci prezentovat svůj obor bez spojitosti s obory ostatními. Naše fakulty vychovávají specialisty, norské - praktické lékaře.

Zpátky ke studiu. Co tvoji noví spolužáci? A co samotní Norové?
Nepotvrdily se mi zde rady, které jsem dostal od předchozích studentů. Norové nejsou chladní. Naopak první den školy nás cizince noví spolužáci doslova atakovali. Sesypali se na nás. Nebylo jednoduché a posléze ani možné zapamatovat si jména a příslušné obličeje. Kultura tzv. „night-life“ je v Norsku odlišná, pro cizince překvapivá až úsměvná. Ovšem jsou velmi ochotni cizince zapojit jak do svých sportovních aktivit, tak do výletů a nočního života. Norské party by si zasloužily kapitolu samy pro sebe. Hustší síto tvořené praktickými lékaři má pro lékaře v nemocnicích za následek více času na jednoho pacienta, stane se tak, že lékař čeká na pacienta, nikoliv pacient na lékaře a pracovní tempo není nutně zbrklé. Pro mě z toho také ovšem vyplývá během čtyř hodin strávených na oddělení vyšetřit tři pacienty. Navíc v souhrnu na oddělení tráví moji pražští spolužáci rozhodně více času. Čím více místní obyvatele poznávám, stále ubírám ve svém přesvědčení, jak odlišní jsou a jak odlišný život na severu je.

Velký rozdíl tu ale je patrný mezi zimními měsíci (do dubna) a jarem (od dubna). Velikonocemi jakoby se zde probudila nejen příroda v krajině, ale zároveň celé město. Lidé, kteří se v zasněžených, prachem a solí špinavých ulicích v zimě jeví jako jednotvární a nezajímaví, během několika málo dní ožijí, otevřou dříve zavřené obchody, kavárny, restaurace a vše se stává přívětivějším i pro cizince.

Pavlovi moc děkujeme, že si udělal na nás čas. Máte-li chuť, podívejte se na jeho web, případně na článek s ním.

datum: 15.06.2009 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků