Recenze a povídání o knize „Moji milí, drazí“ - od Jaroslavy Světlíkové

V dnešní uspěchané době si kolikrát nevzpomeneme na narozeniny nebo svátek nejblížších, natož na nejrůznější slavnosti, zvyky, obyčeje. Přitom udržování těchto tradic nás pojí s předcházejícími generacemi. Jejich připomínáním si udržujeme vědomí sounáležitosti s našimi předky, lidmi, kteří už mezi námi nejsou. Rádi bychom vám představili knihu „Moji milí, drazí“, od plzeňské novinářky Jaroslavy Světlíkové, z níž jsme vám nabídli už několik ukázek ve vánoční době a během tohoto roku v tom hodláme pokračovat. Paní Světlíková přepsala do knižní podoby vyprávění dr. Marie Ulčové, významné české etnografky. Drobné fejetonově laděné útvary v uvedené knize doslova hladí svou laskavostí jeho čtenáře po duši.

Paní Světlíková, mohla byste nám blíže představit osobu dr. Marie Ulčové?
„Paní doktorka Ulčová pracovala v národopisném oddělení Západočeského muzea celých 43 let. Původně se chtěla stát učitelkou, protože i její tatínek byl řídícím školy. Jenže v roce 1944, kdy maturovala, byly vysoké školy zavřené a tak si zažádala o práci na radnici. Udělala zkoušku, byla přijata a po krátké době také přeložena do národopisného muzea, které tehdy patřilo obci. Muzeum mělo pro dr. Ulčovou veliké kouzlo. Nastoupila v době, kdy tam vládl jeho zakladatel Ladislav Lábek, člověk, který s nebývalou intenzitou shromažďoval muzejní předměty. Navíc vytvořil řadu archivů – místopisný, rodopisný, topografický, listinný, fotodokumentační, hudební včetně dokonalého a přehledného evidenčního systému, který dr. Ulčová v pozdějších letech uhájila jako „ministerskou výjimku“ jen pro plzeňské sbírky. Později se zapsala na práva, ale jakmile zjistila, že etnografii lze studovat na filozofické fakultě jako samostatný předmět, nebylo co řešit. V roce 1953 už s doktorátem dostala 852 Kčs měsíčně. Tehdejší hudební redaktor plzeňského rozhlasu Zdeněk Bláha s dr. Ulčovou natáčel v různých místech Západočeského kraje tzv. Cesty za folklórem, za šumavskými cirkusovými muzikanty, na Chodsko atd. Při té příležitosti mnohokrát slyšel její zajímavé vyprávění na různých besedách. Napadlo ho, že by se daly tyto promluvy pravidelně vysílat a domluvili se, že napíše krátké vyprávění na různá témata. Ve vysílání pak jednotlivé díly četli herci plzeňského divadla až do chvíle, kdy někdo na poslední chvíli nemohl a tak paní doktorku přemluvil na „záskok“. Od té doby uběhlo pár desítek let, kdy se po rozhlasových vlnách pravidelně ozýval její klidný a milý hlas.“

Proč jste se vlastně pustila do tak náročné práce?
„Chtěla jsem, aby nahrávky za léta nasbírané a vysílané do éteru neskončily v rozhlasovém archivu. Aby se čtenáři mohli začíst a nechat na sebe působit všechny moudrosti, humor i tesknou notu dr. Ulčové i když už nebude mezi námi. Její vyprávění působí jako balzám na duši.“

Jak mohou případní zájemci Vaše knihy získat?
„Obě knihy jsou téměř rozebrané, ale napadlo mě, že zbývající by mohly udělat radost. Jak říkávala paní doktorka, přinést kapičku pohody a osvěžení do toho dnešního citově chudého světa. Čtenáři mě mohou kontaktovat mailem.“

datum: 13.02.2009 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků