Hledání ducha Vánoc

Vánoce. Už dávno Vánoce nesymbolizuje stromeček, typické zvyky nebo dokonce rodina sedící a smějící se u jednoho stolu. Nezdá se Vám tak trochu, že se Vánoce zhouply do sféry nákupů, shonu a stresu aneb podle hesla jak všechno stihnout uklidit, jak napéct cukroví nejrychleji a jak nakoupit dárky nejlevněji a nejvýhodněji. Hektická doba si však zřejmě žádá hektické činy.

Vánoce. Jedno jediné slovo, mnoho asociací. Děti určitě nenechává chladnými myšlenky týkající se bájného a neuchopitelného Ježíška. A jak ten Ježíšek vlastně vypadá, mami? překvapila mě naprosto nepřipravenou má dcera Ema. Co na to chcete říct, když ho „nikdy nikdo neviděl“. A on se kamarádí s Mikulášem a andělem, že? Další otázka rozrážející éter rodinného předvánočního (ne)klidu. Sama v tom mám tak trochu guláš. A potom hledejte odpověď, která by uspokojila čtyřletou zvědavku. To už nechávám stranou všetečné dotazy typu – a kde Ježíšek bydlí, přinese mi všechny dárky, v kostelíku Ježíška uvidím, on tam bydlí….?

Vánoce. Dospělí se mnohdy tohoto slova takřka děsí. Ženská část populace si představí všechen ten prach, který bude muset bezodkladně utřít, všechna ta špinavá okna, která bude muset umýt, a vůbec všechny ty věci, bez kterých by Vánoce nemohly snad ani proběhnout. Mužové se pak raději klidí z cesty. A já se jim ani nedivím. Naštěstí patřím do té druhé kategorie žen – prach zůstane prachem i po Vánocích a skrz okna se během svátků dívat nemusíme.

Uf, konečně, 23. prosince večer. Setřeme pot z čela a čekáme na příchod dlouho očekávaného Štědrého dne, který doprovází Adam s Evou ruku v ruce. Od rána bychom měli čekat na zlaté prasátko, i když, přiznejme si, kdo z nás vydrží až do večera nejíst. Já tedy ne. Takže se ani nepodivuji nad tím, proč se mi zlaté prasátko od jisté doby zásadně vyhýbá. Snad ještě to čokoládové zabalené do zlatého obalu by se našlo. Ale to se u nás doma taky moc dlouho neohřeje. Konečně večer! Hlavně aby kost nezaskočila a stromeček nevzplanul jasným ohněm. A pak dárky, trhání vánočního papíru, rozbalování a… Ale to je už staré jako lidstvo samo, takže konec řečí o Vánocích.

P. S. 1: Každopádně si ale myslím, že není podstatné uctívat Vánoce jako jediné dny v roce, kdy být s těmi, které máte rádi. Každou chvíli si můžete udělat své vlastní Vánoce, sami pro sebe, a to v jakémkoli ročním období. Nepotřebujete ani kapra, ani stromek. Stačí jen chtít!

P. S. 2: Do nového roku Vám tedy přeji, abyste co nejvíc CHTĚLI.

datum: 26.12.2008 | autor: Petra Trombalová

»» kompletní seznam úvodníků