Reminiscence: Vzpomínky Františka Bartůňka na 28. říjen 1939 a dny následující

Předpokládám, že většina z nás se dívá do budoucna optimisticky a nepřipouští si příliš mnoho starostí. Na druhou stranu pohled do historie nás v mnohém může inspirovat k nalézání řešení svízelných situací, které život přináší. Tento rok si připomínáme 90. výročí vzniku samostatného Československa. Při této příležitosti bychom vám, milí čtenáři našeho webu, zprostředkovali v unikátní sérii článků vzpomínky několika seniorů, kteří na různých místech tehdejšího Československa zažili na vlastní kůži významné události, které ukončily krátké období československé svobody a samostatnosti. Začneme příběhem pana Františka Bartůňka. Tento tehdy devatenáctiletý vysokoškolák nelibě nesl, že naši zem okupují nacisté. Svůj nesouhlas se rozhodl vyjádřit osobní účastí na demonstraci právě při příležitosti oslav vzniku Československa, dne 28. října 1939.

„Různá omezující opatření a chování okupantů vyvolávalo odpor a nenávist u všech věrných Čechů a Slováků vůči Německu,“ začíná své vyprávění s vážnou tváří pan Bartůněk. A pokračuje: „Po zahájení semestru na vysokých školách v říjnu 1939 se aktivizovaly studentské samosprávy na všech fakultách a především na všech studentských kolejích s cílem vyjádřit organizovaně odpor a nenávist vůči okupantům. Výsledek se dostavil. V dopoledních hodinách 28. října se zcela zaplnilo Staroměstské náměstí nejen studenty, ale také dospělými Pražany k první veřejné demonstraci, zpočátku tiché a mlčenlivé. Krátký projev zástupce vysokoškoláků vyvolal potlesk a skandování nenávisti proti okupantům. Po dlouhých měsících nacistické okupace zazněly vlastně poprvé projevy revolty, protifašistická hesla a volání po svobodě a samostatnosti."

Reakce policie
"Policie se nás snažila vytlačit silou a hrozbami ze Staroměstského náměstí. Pod sílícím tlakem policie jsme pomalu ustupovali úzkými uličkami Starého Města k Václavskému náměstí. To již zaplnily davy lidí. Většina přišla s trikolorami na oděvu, muži převážně s černými kravatami. Opět se ozývala hesla proti nacistické okupaci a provolávala se sláva Československé republice. „Ať žije svoboda! Ať žije samostatnost! Pryč s Němci!“ Lidé zazpívali také píseň „Hej, Slované“. Policisté nás vyzývali, abychom vyklidili Václavské náměstí a vytlačovali nás do přilehlých ulic. Tím dopoledne skončilo."

Odpolední události
"Podle předem dohodnutých dispozic jsme se odpoledne sešli na Náměstí Míru na pražských Vinohradech. Panovala zde atmosféra, kterou jsme zažili dopoledne. Bojově naladění a rozjitření demonstranti, opojení tím, že konečně po dlouhé době mohou vykřiknout do celého světa, co si myslí o okupaci. Ze všech koutů náměstí se ozývala sborově provolávaná hesla: „Ať žije Československá republika, ať žije svoboda! Smrt nacistickým okupantům!“ Při zpěvu písně „Hej, Slované“ se spojily tisíce hlasů v jediný sborový. Od kostela sv. Ludmily zaútočila proti demonstrujícím na koních jízdní policie, vybavená obušky a střelnými zbraněmi. Policisté vjížděli do demonstrantů a rozdávali rány na všechny strany. Hustý zástup demonstrujících se před policií pohnul a začal ustupovat dolů směrem ke Karlovu náměstí. U bývalého paláce Valdek se rozdělil na dva proudy. Jeden směřoval dolů Anglickou a Žitnou ulicí a druhý ustupoval Ječnou ulicí."

Smrtelné zranění Jana Opletala
"Ocitl jsem se v zástupu, který mne doslova odnesl do Žitné ulice. Pod Mezibranskou ulicí se tlak uvnitř masy lidí začal stupňovat. Na zadní řady zaútočila policie a od Karlova náměstí postupovala ozbrojená skupina příslušníků SS. Když se přiblížila na několik metrů, zahájila palbu. Tlak zadních řad nás posunul až do skupiny esesáků. Ti se stáhli ke stěnám domů, aby si kryli záda. Na tomto místě postřelili medika Jana Opletala. Toho po 19. hodině převezli na kliniku a ihned operovali. Při operaci lékaři zjistili, že utrpěl dvojitý průstřel tračníku a čtyři průstřely tenkého střeva s větším střevním výronem v dutině břišní. Při operaci nalezený projektil ihned zabavila německá policie. Pooperační zotavování pacienta probíhalo zpočátku dobře. Dne 4. listopadu večer se náhle Opletalův zdravotní stav začal zhoršovat. I přes jeho velikou sílu k životu a úsilí lékařů Jan Opletal zemřel dne 11. listopadu 1939,“ zakončil část svého vzpomínání pan Bartůněk.

x x x

Na tento příběh navážeme popisem událostí, které se udály kolem pohřbu Jana Opletala, dne 15. listopadu 1939. Památku padlého medika mimo jiných také nebojácně uctil pan František Bartůněk a díky šťastné náhodě ve zdraví přežil i 17. listopad 1939, kdy nacisté násilně uzavřeli vysoké školy.

datum: 28.10.2008 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků