Na slovíčko s muzikantem Milanem Kramarovičem

O pozitivním vlivu hudby na rozvoj osobnosti člověka jsme vám už psali v červnu v rozhovoru s paní Marií Ouředníkovou, která učí hru na flétnu téměř 30 let na Základní umělecké škole Olešská v Praze 10. Tentokrát jsme oslovili kytaristu Milana Kramaroviče, aby nám povyprávěl nejen o hře na kytaru, ale i o nakupování hudebních nástrojů a o hudbě obecně. Milan Kramarovič studoval jazzovou kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka, hraje v Divadle Na Vinohradech, hrával v orchestru Šum Svistu Dana Nekonečného. Své znalosti a um předává i dychtivým žákům a studentům v hudební škole. Mimo jiné také prodává hudební nástroje. Svým zákazníkům se snaží vždy poradit tak, aby odcházeli spokojení.

***
Milane, podle čeho se orientovat při nákupu kytary?
„Podle účelu, ke kterému bude tu kytaru používat. Konstrukce nástroje pro klasickou techniku hry je radikálně odlišná od konstrukce nástroje pro ostatní žánry.“

Jaký je vlastně rozdíl mezi klasickou španělskou kytarou a jumbem?
„Jumbo kytara, konstruovaná pro ocelové struny, je pevnější konstrukce. Tah ocelových strun bývá až dvojnásobný, oproti strunám nylonovým. Na takovouto kytaru pak lze úspěšně produkovat country, blues, jazz a všechny ostatní styly, kromě klasiky. Pro klasickou hudbu se pro svůj charakteristicky měkčí tón používá kytara španělská s nylonovými strunami. Tomu odpovídá i konstrukce, která je křehčí než u nástrojů pro ocelové struny. Častá a chybná bývá tendence zákazníků koupit si klasickou španělskou kytaru a napnout na ni ocelové struny. U takového nástroje může dojít k mnoha neopravitelným poškozením!“

Tento článek věnujeme především začínajícím hráčům. Jakou kytaru bys jim doporučil?
„Typově opět záleží na stylu, kterému se začínající hráč chce věnovat. Platí zde také jednoduché a zřejmé pravidlo: na dobrou kytaru se člověku dobře hraje. Začátečníkům tedy vždy doporučuji nástroje spíše vyšších tříd. Zkušenější hráč je většinou schopen si poradit s laděním, seřízením kytary. Začátečníka pak spíš odradí nástroj, který je nepohodlný, nedrží ladění a nemá nijak oslnivý zvuk. Dalším faktem, hovořícím pro větší investici, je možnost prodeje nástroje v případě, že by to z nejrůznějších příčin adeptovi kytarové hry opravdu nešlo. Dobrou kytaru lze prodat s minimální finanční ztrátou, nekvalitní nástroj se často nedá prodat vůbec.“

V současné době je těžké se na trhu s hudebními nástroji vůbec zorientovat. Které firmy a značky volit? Jaká je například kvalita asijských firem?
„Všichni světoví výrobci přesouvají výrobu levnějších modelů do Asie. V Číně a v Koreji se objevili i místní více než slušní výrobci s vlastními modelovými řadami. Takže dnes lze koupit za levný peníz kvalitní nástroj. Dobrý obchodník by měl dopodrobna znát nástroje, měl by umět poradit, doporučit i nedoporučit nástroj. Neexistuje značka, od níž by byly všechny nástroje vynikající. Občas se prostě něco nepovede. Stejně jako neexistuje prodejna, kde by visely jen skvělé nástroje. Záleží pak na svědomí obchodníka, co zákazníkovi nabídne. Pokud mi někdo bude v prodejně tvrdit, že je všechno skvělé, pak asi půjdu raději jinam. Pokud ale řekne svůj názor a na nástroj s chutí zahraje, pak budu asi v dobrých rukou. Další samozřejmou vizitkou dobré prodejny je seřízení a čistota vystavených nástrojů.“

Velký boom zažívají také e-shopy. Myslíš, že je vhodné nakupovat kytaru po internetu?
„Výběr hudebního nástroje, u kterého člověk stráví mnoho hodin podle obrázku nebo popisu je poněkud zvláštní. Jde to totiž proti smyslu. Nicméně v poslední době se jedná o poměrně obvyklý jev. V době, kdy je nabídka nekonečně bohatá, kdy se k nám konečně dostávají i opravdu výjimečné kousky, si lidé neudělají čas ani na to, aby svůj budoucí nástroj pečlivě vyzkoušeli, aby si nechali poradit při osobním setkání s lidmi z branže. Smutné je, že tomuto trendu vycházejí vstříc i obchodníci a rezignují na možnost vytvoření okruhu zákazníků, kteří se k nim budou rádi vracet. Není velké umění vytvořit internetový (v podstatě neexistující) obchod od psacího stolu. Zboží pak posílat na objednávku, v podstatě ho ani nevidět a nic moc o něm nevědět. Takto pak lze současně prodávat hudební nástroje a motorové pily nebo cokoli jiného.“

Přejděme raději od obchodu k muzice samotné. Proč sis vlastně vybral kytaru? Čím Tě okouzlila?
„Já jsem vlastně začínal u piána, lépe řečeno pod piánem, kde jsem si hrál a moje starší sestra na něm cvičila. Přehrával jsem pak podle sluchu to, co cvičila. Něco zahrát a zazpívat jsem uměl asi dřív než číst a psát. Kytara přišla o něco později, ale od první chvíle mě doslova dostala Tak je tomu dodnes. Mám rád ten zvuk, dynamiku, tajemnost a zadumanost a také upřímnost.“

Mladí lidé se často chtějí rovnat nějakým idolům, uměleckým vzorům. Máš také svůj hudební vzor?
„Snažím se pečlivě vnímat všechno a všechny muzikanty, které slyším nebo se kterými hraji. Nikdy jsem ale neměl pocit, že bych se chtěl hudebně přiblížit nějakému vzoru, protože to by mě asi ani moc nebavilo. Co obdivuji na některých muzikantech je pracovitost a schopnost dotáhnout věci do nebesky nádherných výšin.“

Nejrozšířenějším hudebním proudem bývá tradičně pop. Co soudíš o současné popové scéně?
„To asi nejsem moc schopen posoudit. Slyším-li hudbu, nemohu se příliš soustředit na nějakou další činnost. Proto si dost vybírám, co budu poslouchat a třeba rádio, ze kterého bych mohl něco z popu zachytit, neposlouchám skoro vůbec. Vadí mi množství hudby, která se na člověka valí ze všech stran. V té změti, které se člověk nevyhne třeba jen při běžné procházce městem, se kvalitní hudba ztratí jako kapka v moři.“

Tím jsme vlastně narazili na kvalitu hudby. V čem podle Tebe obecně spočívá tedy kvalita hudby?
„Snad v tom, že dokáže vyjádřit, ovlivnit a zasáhnout takové části bytosti člověka, kam žádné další obory lidské činnosti neproniknou.“

***
Milanovi děkujeme za výstižné a upřímné odpovědi a přejeme mnoho hudebních úspěchů. Pro lepší představu a doplnění informací přidáváme i odkaz na reportáž Jak nakupovat kytary od redaktorky ČT Marie Křepelkové, ve které vystupuje také Milan se svým kolegou.

http://www.ceskatelevize.cz/program/cerneovce/clanek936/30.05.2008-18:15-24.html?index=128033?

Související odkazy:
„Chodit do houslí“ je stále in! http://seminarky.cz/diskuse.php?id=1016

datum: 23.10.2008 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků