Fotím, fotíš, fotíme… rozhovor s fotografem Tomášem Blažke

Díky masivnímu rozvoji techniky se dnes prakticky každému otevírají nebývalé možnosti, jak se v tomto směru rozvíjet. Velký boom také zažívá fotografování. Poměrně levné přístroje zaznamenají věrně a kvalitně naše vzpomínky, zážitky, realitu. Chcete-li se ovšem fotografování hlouběji věnovat, pořizovat dobré snímky, pak je nezbytné na sobě intenzivně pracovat v mnoha směrech. A o tom, jak se z obyčejného „cvakálka“ stává profesionální fotograf, jsme si povídali s Tomášem Blažke, který se fotografii věnuje bezmála dvacet let!

Kdy začít s fotografováním?
Fotografování není jako nějaký sport, že by bylo nutné začít brzy, aby člověk něco nepropásl. Já jsem začal v 16 letech a myslím, že to pro mě bylo akorát. Fotím už 19 let a snad jsem se za tu dobu něco naučil :)

Jak a s čím jsi začínal fotit?
Když jsem se začal více zajímat o fotografii, dostal jsem od bratrance, profesionálního fotografa, starý fotoaparát zn. Voitlander na svitkový film 6*9cm. Tajně jsem doufal, že mi půjčí nějakou zrcadlovku a já tím budu moci někoho ohromit. Ještě že to neudělal. Jen bych se vytahoval a žádnou pořádnou fotku bych neudělal. S takto starým fotoaparátem jsem se styděl fotit. Ale věděl jsem, že se bude ptát, jak mě to jde. Tak jsem to zkusil. Tento formát mě časem tak uchvátil a zpracování v temné komoře tak bavilo, že bylo rozhodnuto. Dalším mým fotoaparátem byla legendární Flexareta na formát filmu 6*6 cm. Čtvercový formát měl výhodu, že jsem nemusel přemýšlet, jestli fotit na výšku či šířku. Čím dál častěji se mě do záběru „pletli“ lidé a na momentky nebyl takto velký formát zrovna ideální. Když jsem začal vydělávat, tak první zrcadlovka, kterou jsem si koupil, byl Olympus OM 101 s vynikajícími objektivy (až s řezavě ostrou kresbou). Tento fotoaparát jsem si koupil v dnes už neexistujícím obchodě u pana Havlíka, kam jsem rád chodil nasávat atmosféru a poslouchat nadšené hovory o fotografii a fotografickou latinu.

V čem tkví kouzlo vyvolávání fotek?
O tom se mě těžko píše. Chce to prostě vyzkoušet. Mě bavil už samotný proces proměny obyčejné koupelny v temnou komoru, příprava vývojek, ustlovače, experimenty s expozicí, správnou volbou papíru. A pak to napětí, když se začal objevovat obraz na papíře.

Mají staré techniky ještě nějakou perspektivu?
V masovějším měřítku už asi velkou perspektivu nemají, ale určitě bych je nezatracoval. Mají své osobité kouzlo a své místo ve fotografii. Svědčí o tom třeba fakt, že za hranicemi jsou stále nejznámější staré fotografie pana Sudka, Drtikola nebo z žijících autorů fotografie J. Saudka, které podle svých slov dělá stále na negativ a ručně koloruje, což se v 21. století zdá téměř neuvěřitelné.

Jaké se nabízejí začínajícím fotografům možnosti vzdělávání?
Vzdělání je jistě nesmírně důležité. Bohužel v dnešní době je v tomto směru dost „bordel”. Fotografováním se živí každý, kdo má „do zadku díru“ a podle toho to často vypadá. Spousta lidí si myslí, že když si mohou koupit drahou výbavu, že to stačí a případné nedokonalosti opraví v PC. Ale s drahou technikou je to jako s drahým autem. Když s tím neumíš, dojedeš s mercedesem stejně daleko jako s trabantem: k prvnímu stromu. Ani úpravy ve Photoshopu nejsou všemocné a správně exponovaný snímek je základ! V tomto směru jsem rád, že jsem začínal s manuálním foťákem bez autofokusu, zoomu, měřením expozice... Musel jsem více přemýšlet nad správnou expozicí, hloubkou ostrosti, kompozicí... Možností vzdělávat se je dnes celá řada. Denní, dálková studia, na netu e-learning, krátko-, středně i dlouhodobé kurzy; s i bez certifikátu. Workshopy pod vedením zkušených fotografů zaměřené na teorii nebo praxi s různou tematikou. I když přikládám vzdělání velký význam, neznamená to, že by amatéři, kteří nemají vzdělání, byli nějaký povl, jak jsem to bohužel také slyšel. Vždyť amatér je od slova amor, a to je láska. Takže amatér je ten, kdo to dělá s láskou. Takovýmto amatérům moc fandím.

Co bys poradil při nákupu fotografické techniky?
Na thu je nepřeberné množství fotoaparátů a značek a vybrat si je skutečně velmi těžké. Rozhodně se nevyplatí šetřit, protože co nic nestojí, za nic nestojí; tedy nekupovat výrobek, který nese “název obchodního domu”. Ušetříte si zklamání z výsledků, případně problémy s reklamacemi ... Kvalitní značky mají i kvalitní servis, velký rozsah služeb, příslušenství, odborné poradenství... Poraďte se s někým z vašeho okolí, kdo fotí a pomůže vám s výběrem, případně se obraťte na školený personál v odborných prodejnách. Nemusíte kupovat ale první věc co vám nabídnou. V klidu si rozmyslete, k jakým účelů budete foťák používat. Budete-li fotit jen párkrát do roka rodiné oslavy nebo je pro vás fotoaparát každodenním společníkem? Chcete zrcadlovku, ultrazoom nebo “digitální šperk”? Budete tisknout velké zvětšeniny nebo vám stačí si fotky prohlédnout na monitoru počítače? Na internetu i v odborných časopisech (Fotovideo, Fotografie magazín, Digitální foto) je dost kvalitních recenzí a článků, kde píší osobní zkušenosti lidé s konkrétními fotoaparáty. Je to dobré vodítko pro případný nákup techniky.

Čeho se vyvarovat v začátcích?
Nebojte se udělat chybu. Foťte, foťte, foťte, prezentujte své fotky na internetu, v časopisech, konzultujte své fotografie s jinými, nefoťte do šuplíku. V konfrontaci se zkušenějšími fotografy se nevyhnete určité kritice, ale buďte za ni vděční. Moje rada, kterou jsem dostal jako začínající fotograf, byla, že nejlepší přítel začínajícího fotografa je odpadkový koš. V dnešní době vidím také nebezpečí v přílišném opojení technikou. Kvalitní technika je dobrá věc, ale když ji člověk 100% neovládá, je to spíše na závadu.

Je drahé vybavení nutně dobré a vhodné pro začátečníky?
Pokud se tomu chce člověk více věnovat, bude časem nucen, aby obstál v konkurenci si pořídit kvalitnější, tedy dražší vybavení. Ale kvalita fototechniky by měla růst úměrně s kvalitou fotografií. Jak už jsem říkal, pro mě bylo v začátcích důležité, že jsem měl obyčejný foťák. Ale může to být individuální. Někoho příliš funkcí ve foťáku může odradit, jiného to naopak zláká k dalším experimentům s obrazem.

Co bys, Tome, závěrem vzkázal našim čtenářům?
Budu rád když zavítáte na naše stránky http://www.tomasblazke.wz.cz. Ještě nejsou úplně dodělané, proto budu rád za vaše postřehy, nápady, náměty na zlepšení...

Teď v létě nabízím přátelům a známým, že mohou posílat foto z výletů a dovolených a já ty fotky s laskavým svolením uveřejním na výše uvedených stránkách. Mohla by vzniknout zajímavá mozaika fotek a pro někoho i inspirace na výlet. Můžete připojit i nějaký krátký vtipný komentář. Pokud se vám mé fotky líbí, jsem rád a nabízím vám i možnost konzultací, uspořádání workshopu, výstavy vašich prací na webu...

datum: 01.09.2008 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků