Jsem boháč!

Všechno spustil můj spolubydlící a odborný ekonomický poradce zároveň - Standa Klusáček. Vypadá sice, jako když ho přejela ruská lokomotiva dvakrát tam a zpátky, umolousané sako čpící pivem a dámským parfémem nesvlékne často ani na spaní, nicméně mu to pálí. Po mém stesku: „Jsem na suchu“, se podivně zazubil a prohlásil, že zbohatnout už dnes není žádný problém, Ujistil mě hned, že nejde o nic nelegálního, a že mi za malou investici všechno objasní. Když dostal poslední zbytky mých, poměrně důkladně vydojených, finančních zásob, řekl tajemně ať odpočívám či medituji, že všechno zařídí.

V noci se vrátil ovíněn za zbytky mých úspor, ale náruč měl plnou fialových krabic. Všechny byly plné Speed8 a slibovaly slušně dlouhé prázdniny od únavy. Podal mi navíc pečlivě sestavený seznam zaměstnání, kde budu měsíc pracovat. Se slovy: „neslibuju nic než pot, krev, víc potu a bohatství a nechci víc než 5% z výdělku“ mě druhý den ve čtyři hodiny ráno vyslal s batohem nacpaným Speed8 proti únavě do prvního zaměstnání. Tak brzy jsem se do té doby málokdy vydával směrem ven z koleje, často naopak ve směru opačném.

A tak jsem makal. Od půl páté v pekařství u Jelínka, kde mi slaboduchý pekařský učeň každý den vykládal, jak si z chleba uhněte dům, protože těsto perfektně izoluje, ale lidé na to zatím nepřišli. Od devíti jsem přepisoval chyby v naskenovaných smlouvách v pojišťovně. Odpoledne si pak mé lehce zarudlé oči odpočinuly při okopávání rozlehlé zahrady jedné důchodkyně, která si pochvalovala, že tak šikovného zahradníka neměla od roku 1917. Vpodvečer jsem nastupoval na směnu k pásu ve firmě Šibřich, kde jsem třídil přijíždějící šroubky a matičky podle velikosti do krabiček, protože elektronická třídička byla porouchaná. Po půlnoci jsem pak rovnal zboží v potravinách a už se těšil na to, jak si ohřeju ruce až v půl páté nastoupím do pekárny.

Čas od času mě zkontroloval Standa, který mezitím pronajal mou postel na koleji své kamarádce a já počítal, kolik mi v batohu zbývá Speed8, protože poslední krabička zázračného budiče znamenala konec mého zaměstnání. Moje vůle byla díky Speed8 nakopnutá a já dělal každou práci naplno a se zápalem, takže si mě všude pochvalovali.
A pak to přišlo. Poslední krabička přestala působit a já cítil, že se neodvratně hlásí dlouhý a hluboký spánek po měsíci tvrdé dřiny bez spánku. Rozloučil jsem se se stavitelem pečených domů, se skenerem, se zahradou, s opravenou el. třídičkou šroubků, která byla moc milá a narovnal jsem poslední jogurt v potravinách. Standa zkasíroval kamarádku za pronajatou postel a přivítal mě se zvoláním: „Tak co ty pracháči, kolik sisi vydělal!“ nastavujíce ruku.

datum: 20.05.2008 | autor: Seminárky.cz

»» kompletní seznam úvodníků