"Sophiina volba
Styron William
Slavný psychologický román Sophiina volba je jednou z mnoha literárních reakcí na druhou světovou válku. Představuje také autorovu biografii. Odsouzení však není podroben německý fašismus sám o sobě, vina podle autora spočívá na bedrech celého lidstva – v knize se vedle fašismu pojednává i o otrokářství amerického Jihu či o celosvětovém antisemitismu. S jednou skončenou válkou plamen zla samozřejmě neuhasne a představy jednotlivých ras o své nadřazenosti nepominou; kniha vyvíjí až jakýsi tlak na svědomí čtenáře.
Explicitnost erotických motivů románu nepůsobí jako laciný prostředek, nýbrž umocňuje jeho autentičnost. Styron je zde zastoupen osobou začínajícího jižanského autora Stinga (i když autobiografičnost jistě není absolutní).
Důležitým rysem díla je i velmi pečlivá propracovanost vnějšího světa prostředí, i psychiky hlavních postav.
Mladý, dvaadvacetiletý začínající literát Stingo pochází z Jihu. V roce 1947 se vydává do severského New Yorku, kde hodlá napsat svou první prózu. Po krátké a nudné epizodě zaměstnance knižního nakladatelství se ubytuje v Růžovém paláci, kde poznává velmi svéráznou mileneckou dvojici – Sophii a Nathana (k oběma si později vytvoří velmi silné citové pouto).
Nathan Landau, newyorský žid, je prozíravě inteligentní a velmi vzdělaný člověk, který se Stingovi stává více než starším bratrem. Nathanovým jediným stínem je nemoc – paranoidní schizofrenie –, jejíž záchvaty propukají sice jen občas, mění jej ale v nelidskou stvůru, která si neuvědomuje své vlastní jednání a je schopna všeho zlého i vůči svým blízkým – Sophii a Stingovi. Čtenář se dovídá o Nathanově nemoci až postupem času, stejně jako o tom, že své problémy řeší drogami, které výkyvy jeho nálad dále násobí.
Sophie Zawistowska je Polka (její krása představuje stálý zdroj Stingovy touhy), žena, pro jejíž příbuzné se fašismus stal osudným. Ona sama přežila Osvětim, místo, které se jí opakovaně navrací v nočních můrách a zapříčiňuje výkyvy nálad (podobně je tomu u Nathana).
Ze Sophiina postupného vyprávění Stingovi se jako ze střípků skládá mozaika jejích osudů. Zážitky se ve vzpomínkách různě střídají a prolínají a čtenář je napjat do posledních stránek románu, neboť Sophie odhaluje další a další hrůzy ze svého života. Přes vinu, kterou z tohoto života pociťuje, se není schopna přenést.
Kniha v Sophiině vyprávění nerozkrývá pouze obrovskou spoustu hrůz napáchaných za války (i když jich je v knize také nespočet), ale poukazuje také k tomu, jak člověka (Sophii) válka ovlivní a determinuje pro zbytek života. Sophie, jejíž svědomí tolik trpí (byť z velké míry neprávem), Stingovi jen velmi pomalu poodkrývá všechny válečné zločiny, které v Osvětimi zažila – vypráví o masovém vyhlazování evropských židů v plynových komorách a ukazuje sama na sobě, co všechno ji koncentrační tábor přinutil udělat jen pro holé přežití. Postupně se dostává až k tomu nejhoršímu, o čem nebyla schopna zatím povědět nikomu a s čím se nikdy nesmíří: když přijela s Janem a Evou, svými dětmi, po třicetihodinových útrapách do Osvětimi, došlo k tzv. "selekci", tedy třídění vězňů buď na práci, nebo přímo do plynových komor. Opilý německý důstojník ji tehdy postavil před strašlivé rozhodnutí – smí si ponechat pouze jedno dítě, druhé půjde do plynu. Vynucená volba tohoto klíčového okamžiku (ponechává si Jana a Evu odvrhuje) se Sophii mění v břemeno celoživotní viny, i když je jí po válce jasné, že by smrti stejně obě děti neunikly (Jana už nikdy neviděla), i kdyby nemusela volit.
V Americe, kde je Osvětim spíše exotickým názvem, v zemi, která nebyla přímo poznamenaná hrůzami války, má Sophie zapomenout a vrátit se do běžného života. Vede ji k tomu Nathan a svou mladistvou energií i Stingo.
Sophie však své břemeno nedokáže dále nést a po častých depresích dochází k dalšímu rozhodnutí – volbě: společné smrti s Nathanem, jehož k témuž rozhodnutí dotlačily drogy a schizofrenické záchvaty.
Styron ve svém varovném příběhu ukazuje, jaké zlo je schopna lidská smysl zplodit. S válkou zčásti končí zrůdné činy, ale hrůzné myšlenky zůstávají (a jsou problémem všech).
Styronovo vyprávění je prolnuto mnoha smyslovými vjemy, ať už je to zeleň trávníků, stromů, labutě plující po jezírku, vůně prosluněného letního dne nebo hudba Bachova, Mozartova, Brahmsova jako neustálý zdroj klidu a útěchy. Kromě dekorační funkce tyto prvky symbolizují autorovu pevnou víru v nezničitelnost lidských hodnot, které jedince proměňují v lepší bytost."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ