"Hluk a zuřivost
Faulkner William
Hluk a zuřivost je moderní americký román, který vznikl v roce 1929, svým stylem připomíná staré rodové kroniky. Po druhé světové válce vzrostla jeho obliba, stal se světově uznávaným dílem, jedním z nejlepších amerických románů vůbec. Hluk a zuřivost byl Faulknerovým nejoblíbenějším dílem, můžeme v něm najít řadu autobiografických rysů z autorova rodinného života. Na román později navazovala celá řada nejen amerických autorů, např. William Styron ve svém díle Ulehni v temnotách.
Největším posláním románu je znázornit morální a společenský úpadek amerického Jihu na osudech jedné rodiny.
Sledujeme osud a vývoj rodiny Compsonových, kteří žijí v severním Mississipppi ve fiktivní oblasti Yoknapatawpha. Na počátku patřili k nejvýznamnější a nejvlivnější rodině širokého okolí, s postupujícím časem a novými generacemi na této pověsti ale ztrácejí. Důstojnost i vláda nad vlastními životy se pozvolna vytrácí společně s pocitem svobody.
Rozsáhlá románová epopej se skládá ze čtyř dílů. Jedná se o čtyři konkrétní dny, jak nám později v Dodatku k románu vysvětluje sám autor, dějinnými daty dokládá autenticitu jednotlivých dní a zvyšuje tak účinek rodinné kroniky. Jedná se o 7. duben 1928, 2. červen 1910, 6. duben 1928 a 8. duben 1928.
V první části knihy sledujeme příběh Benjyho Compsona. Je mu 33 let, je duševně nemocný, poloviční blázen. Poznáme to i na jeho vyprávění - je nesouvislé, prolíná se v něm minulost s přítomností, nerozlišujeme pravdu a fikci. Často mluví o Caddy - starší sestře, kterou velmi miloval. Caddy ho vychovávala, starala se o něj až do té doby, než odešla z domova. Vdala se, ale manželství se jí nevydařilo, trvalo jen krátkou dobu, po jeho rozpadu odchází z rodného kraje i od rodiny.
Druhý díl románu je vyprávěn ústy Quentina Compsona, studenta Harvardské univerzity. Je to další z bratrů početného klanu Compsonů. Opět se většina děje soustřeďuje kolem vyprávění o Caddy. Quentin také svou sestru velmi miloval. Měl sen, že z ní vyroste ctnostná a ušlechtilá dívka - proto se snažil za každou cenu chránit její čest a čistotu. Caddy ale v každém případě odmítala podřídit se nesmyslným zákazům, jednala téměř natruc, ztratila tedy panenství ve čtrnácti letech s chlapcem, o kterého vůbec nestála jen proto, aby se nestala rodinnou chloubou a relikvií. Citový vztah mezi sourozenci byl ale opravdu zvláštní a osciloval mezi láskou a nenávistí. Dva dny po sestřině svatbě - vzala si muže, kterého nemilovala a který nebyl otcem jejího očekávaného dítěte - spáchá Quentin sebevraždu. Utopí se v řece po pečlivě připraveném a chladnokrevně provedeném plánu. Caddy na jeho památku pojmenuje své dítě - dceru jeho jménem, zanechá ji ale u rodičů a odchází.
Ve čtvrté části knihy se seznamujeme s dalším ze sourozenců - je to Jason. Jason je ze všech nejchladnější, chová se zatrpkle a příliš pragmaticky a materialisticky, jde mu stále jen o peníze. Nenávidí sestru a bratra, žárlí na ně. Důvodem je to, že kvůli nim prodali rodiče část rodinného majetku. Chtěli, aby Quentin mohl studovat (paradoxně marně - spáchal sebevraždu) a aby Caddy měla krásnou svatbu (také zbytečně - brzy se rozvedla). Jason utiskuje a mučí postiženého bratra Benjyho, po smrti rodičů ho nechá zavřít do ústavu a stává se tak hlavním vlastníkem a pánem domu. Neustále se snažil šetřit, jeho touha po penězích byla ale také ukájena podvodnou činností - kradl např. peníze, které jako příspěvky posílala Caddy pro svou dceru. Té je už 17 let, plán svého strýce dokonale překazila tím, že jeho milované peníze ukradla a odjela do světa s potulnými komedianty.
Poslední, čtvrtá část, je už vyprávěna objektivní autorskou řečí, ústy Williama Faulknera. Ukazuje vlastně všechna východiska rodinné tragédie, naprosto nenaplněného „amerického snu“, nic není, jak by mělo být, nic se nepovedlo, nic nespěje k záchraně. Pohled na zpustošenou rodinu je doplněn paralelou s černošským služebnictvem - hospodyně a kuchařka Dilsey je pracovitá, čestná, věřící. Na ní chce autor ukázat, jak by se mělo žít.
Asi nejvíce na nás z románu dýchne téma ztráty iluzí. Všechny naděje se jeví jako falešné. Jih se rozkládá, u Compsonů dochází k zániku rodu. Objevují se všudypřítomné symboly - např. hodinky jako neúprosně ubíhající čas. Pro svůj společensko-kulturní rozměr a autentičnost způsobil po svém vydání v USA naprostý šok. Je přirovnáván ke knihách Dostojevského nebo Joyceho."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ