"Divoké palmy (1939)
Faulkner William
Ano, mám-li si vybrat mezi soužením a ničím, vyberu si soužení.
Knihu jednoho z největších amerických spisovatelů Williama Faulknera, Divoké palmy, tvoří dva na sobě na první pohled naprosto nezávislé příběhy. První z nich, Divoké palmy, je smutným hledáním lásky mladého páru, druhý z nich, Stařec Mississippi, líčí boj uprchlého trestance proti rozvodněné řece i nepřízni osudu.
Divoké palmy: V první kapitole nalézáme hlavní hrdiny Harryho Wilbourna a Charlottu Rittenmeyerovou takřka na konci jejich poutě. Vidíme je, zatím bezejmenné, pohledem staršího lékaře, jejich domácího. Teprve ve druhé kapitole jsou nám představeni. Harry studuje s finančními obtížemi medicínu v New Orleansu. Na jednom večírku, kam jej pozve jeho kolega se seznámí s Charlottou, vdanou matkou dvou dětí. Zamilují se náhle do sebe ani nevědí jak. Chvíli se schází ve městě po kavárnách, pak se rozhodnou svůj poměr netajit a Charlotta vše prozradí manželovi. Ten si nepřeje rozvod,uzavře tedy se svojí ženou jakousi „gentlemanskou“dohodu, která jí umožňuje odjet a žít s Harrym. Dokonce ji vyprovodí na nádraží a s velkým sebezapřením ji „předá“ Harrymu. Odjíždějí spolu do Chicaga. Z počátku se jejich existenční situace vyvíjí příznivě, Harry získá místo v nemocnici, Charlotta – sochařka - nachází odběratele svých výtvorů. Žijí především jeden pro druhého. Čtenáři je možno nahlížet spíše Harryho pohledem, sleduje jeho myšlenky a přemítání o Charlottě, která si zachovává jemný nádech tajemnosti. Pro Harryho je to první vážný vztah, prochází novými nelehkými zkušenostmi, především nutnost finančního zabezpečení na něj dopadá. Charlotta je mnohem zkušenější, s realističtějším pohledem na život, přesto, ač si vědoma nesmírných obtíží, jaké je čekají, nemohla jinak, než jít s Harrym. Problémy přicházejí dříve, než by oba čekali. Ocitají se bez příjmů a záhy bez přístřeší. Nějaký čas mohou strávit na letní chatě u jezera patřící jejich příteli Mccordovi, ale blížící se zima jim sebere i toto přístřeší. Harry se poprvé s ohledem na Charlottino zabezpečení zamýšlí nad možností odloučení, Charlotta mu však vyvrací všechny pochybnosti vášnivou připomínkou jejich lásky – „Vždyť pro tohle to děláme, pro tohle všechno jsme to dělali, za to platíme: abychom mohli být spolu, spát spolu každou noc…“- Když se situace v Chicagu stává již neúnosnou, odjíždí spolu do Utahu, do bohem zapomenuté končiny, kde dostal Harry práci jako lékař při dole na rudu. Jejich jedinými společníky je mladý ředitel se ženou, s kterými sdílí jedinou obyvatelnou místnost na dole. Brzy je opět dostihují nesnáze, majitel dolu těžbu zrušil a ředitele i najaté polské dělníky nechal bez platu. Navíc se musí Harry vyrovnávat s těžkým vnitřním bojem, když jej ředitelský pár požádá, aby je zbavil nenarozeného dítěte, které nechtějí vzhledem ke své tíživé finanční situaci. Harry odmítá, ale když se na jejich stranu přidá i Charlotta nakonec podlehne. Ředitel s manželkou odjíždí, Harry s Charlottou je brzy napodobují, jen polští dělníci, kteří ničemu nerozumí, zůstávají. Po Harrym je požadováno další umělé přerušení těhotenství, tentokrát se brání ještě zuřivěji, neboť je to sama Charlotta,kdo to po něm žádá. Ač se brání ze všech sil, nakonec je okolnostmi donucen zákrok provést. Nezdaří se však optimálně, Charlotta trpí a nakonec na následky umírá. Harry je souzen a odsouzen. Zůstává sám, člověk, který vše ztratil, přesto nepropadá naprostému zoufalství: „Ano, mám-li si vybrat mezi ničím a soužením, vyberu si soužení,“ pronáší v poslední větě svého příběhu.
Stařec Mississippi: Tento příběh se odehrává na jiném místě než Divoké palmy (jižní povodí Mississippi) i v jiném čase (rozdíl deseti let). Hlavním hrdinou je vězeň, po celý příběh označovaný pouze jako „vysoký trestanec“, který byl odsouzen v osmnácti letech za nepovedenou vlakovou loupež, jež hodlal spáchat podle „návodu“ dobrodružných knížek z Divokého Západu. V trestnici pracuje na bavlníkové farmě, odkud je spolu s ostatními spoluvězni povolán pomoci při velkých zátopách způsobených rozvodněnou Mississippi. Je mu svěřen úkol pomocí pramice nalézt a dopravit do bezpečí několik osob uvízlých ve velké vodě. Jeho člun je však uchvácen proudem a dozorci jej považují za utonulého. Po jistých obtížích se mu podaří splnit část svého úkolu, když zachrání z kmene potopeného stromu těhotnou ženu. Tím však začíná jeho strastiplné putování po kalné hladině rozběsněné řeky. Jelikož nedokáže nalézt civilizovaný přístav je nucen sám asistovat při porodu. Zkoušeni mnoha peripetiemi pokračují nyní tři nešťastníci v plavbě. Nakonec se jim podaří dosáhnout nezatopených civilizovaných končin, které jsou však na hony vzdálené od místa odkud vypluli. Trestanec spolu se ženou se protloukají jak to jde, všichni jsou příliš zaměstnáni povodní, než by jim věnovali pozornost. Několikrát se mu podaří sehnat krátkodobou práci na pile, či jako lovec, ale řeka jej stále pronásleduje a on se neustále na svém člunu, kterého se zatím vždy odmítl zbavit, přemísťuje dále a dále. Nakonec se však zmožen - řekou, blouděním, ale snad i nevyřčeným vztahem k ženě (?) - nechává zatknout a opět uvěznit. Ačkoliv zachrání dva lidské životy, dobrovolně se vrátí a dokonce přiveze i zapůjčenou pramici, je mu kvůli zákulisním politickým manévrům šerifa a ředitele věznice nesmyslně prodlužen trest o deset let za „pokus o útěk.“
Divoké palmy jsou výborným příkladem pásmové kompozice, postupu, který, i díky tomu, že se často pojí s žánrovou heterogenností, se stal velmi užívaným v moderní románové literatuře. Dva příběhy, dvě pásma se skrytě doplňují, překrývají, vysvětlují. Motiv lásky se objevuje v obou, pokaždé jinak, či spíše v jiném úhlu pozornosti. Stejně jako motiv nepřízně osudu, motiv sociální kritiky a boje člověka za svůj život a štěstí. Pásma jsou složitě prokomponována sama o sobě, odhalují další pásma některých postav, v Divokých palmách to je např. pásmo Harryho, které reflektuje děj, či pásmo lékaře, který na začátku pár pozoruje a odhaduje (ten lékař se později snaží marně Charlottu zachránit a tak aspoň pln vzteku předává Harryho policii), v Starci Mississippi je to pásmo trestancovo, přerušované nenápadným pásmem vypravěče, které nenechává hrdinu říct vše, co by po něm čtenář žádal (předně nějak definovat svůj vztah k zachráněné ženě), ale obě pásma jsou také motivicky prokomponována mezi sebou. V Starci Mississippi se rodí dítě a je zachováno, V Divokých palmách dítě i matka umírají, stejným způsobem se ocitá i balená cigareta ve smířených rukách jak Harryho tak i trestance a motiv sociální kritiky je v obou případech stejně naléhavý. Jaká však byla příčina vzniku takovéto kompozice? To nám poví nejlépe sám Faulkner: „Byl to původně jeden příběh – příběh o Charlottě a Harrym, kteří obětovali všechno pro lásku a pak ji ztratili. Dokud jsem nezačal psát tu knihu, nevěděl jsem, že to budou dva jednotlivé příběhy. Když jsem dospěl ke konci toho, co je nyní první částí Divokých palem, najednou jsem si uvědomil, že jí něco chybí, že je třeba důrazu, něčeho, čím bych ji vyhnal do výše jako kontrapunktem v hudbě. A tak jsem psal příběh starce Mississippi tak dlouho, dokud se příběh divokých palem opět nezvedl vzhůru. Pak jsem přerušil příběh Starce Mississippi tam, kde končí jeho první část, a vrátil jsem se k příběhu Divokých palem, dokud mi opět nezačal klesat dolů. Pak jsem jej opět vyhnal do výše jinou částí jeho antiteze, což je příběh o muži, který našel lásku a až do konce knihy před ní prchá, i za cenu toho, že se dobrovolně vrátí do vězení, kde bude v bezpečí. Dva příběhy to jsou jenom náhodou nebo snad z nutnosti. Je to román o Charlottě a Wilbournovi.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ