"Walter Farley : Černy hřebec
Kniha o dobrodružství a odvaze. Začalo to na lodi jménem "Drake", kde se plavil pihovatý chlapec Alexander Ramsay, říkali mu Alek.
Alek jel z prázdnin z Indie od strýčka Ralpha. Jeli několik dní než dorazili do Afrického přístavu. Začali nakládat zboží, ale Alek si toho nevšímal, dokud vzduchem neprojelo zaržání. Alek zjistil, že na loď nakládají koně. Byl černý jako uhel a divoký arabský hřebec. Naložily ho na záď do velkého boxu a vydali se na cestu. Alek k němu chodil potají a nosil mu cukr z jídelny a snažil se ho ochočit.
Jednou když Alekovi snědl cukr z ruky, byl Alek šťastný. V noci se probudil a zjistil že se loď houpe, ale nevěděl proč. Radši si vzal záchranou vestu a šel se podívat co se děje nahoře. Sotva otevřel dveře, smetla ho vlna. Byla bouře, tak šel najít kapitána. Byl u záchranných člunů a nakládal lidi. Všiml si Aleka a řekl mu, aby si stoupl do řady a Alek poslechl.
Když na něj přišla řada, vzpomněl si na hřebce, kterého pojmenoval Black, byl stále zavřený v boxu, šel ho otevřít. Když otevřel dveře hřebec vyrazil a skočil přes palubu a Aleka strhl sebou. Alek sice uměl plavat a měl záchranou vestu, ale dlouho ve vodě vydržet nemohl.
Najednou se kolem mihl provaz od Blackovi ohlávky. Alek se chytl a nechal se táhnout, hodiny ho Black táhnul, už začalo svítat, když Black změnil směr. Asi za hodinu byl vidět ostrov.
Ostrov byl neobydlený. Stál zde jeden jediný strom a asi uprostřed malé, ale sladké a čisté jezero. Alek si postavil malý přístřešek a šel hledat potravu. Prošel ostrov křížem krážem, ale našel jen pár řas. Při návratu do tábora uviděl Alek Blacka, jak marně hledá potravu.
Bylo mu ho líto. Sice se strachem ale s lítostí na něj Alek potichu zavolal. Nic se nedělo. Zavolal hlasitěj. Black se zastavil a natočil hlavu a potom přišel k Alekovi. Vzal si od něj řasy. Jednou si byl tak jistý, že jsou přátelé, a tak chtěl zkusit na Blackovi jezdit.
Zkoušel to den co den a začínalo se mu to dařit, i když Blacka pořád nezkrotil.
Jednoho dne je našla loď a zavezla do Rio de Janeiro. Kde nasedli na další loď, která je zavezla do New Yorku. Na nábřeží jej čekali rodiče, kteří o ničem nevěděli. Jak Aleka spatřily byli vyděšení. Takové zvíře ho může zabít a on se ho vůbec nebojí! Po Alekově vysvětlení mu nakonec dovolili si ho nechat. Black bydlel ve stáji u Daileyovích. Pan Dailey byl už starší pán a dovolil Alekovi, aby mu říkal Henry.
Black si ve stáji rychle zvykl a taky si našel kamaráda Napoleona, který má box vedle Blacka, jinak je stáj prázdná. Žili spokojeně, Alek každý den chodil za Blackem. Alek chodil do školy. Jednou Black utekl a Henry s Alekem ho našli a odvedli domů. Alek s Henrym se snažili zjistit Blackův rodokmen, aby mohli jezdit na závody, protože je dost rychlý. I když ještě pořád nemají o Blackově rodině žádné zprávy, začínají trénovat."