"Pole orná a válečná
Vančura Vladislav
Ve druhém románě Vladislava Vančury Pole orná a válečná ještě zintenzivněl společenskoprotestní tón jeho prózy.
Pole orná a válečná nejsou románem v pravém slova smyslu. Jde spíše jen o útržky dějů, momentky ze života degenerované šlechtické rodiny nebo těžce pracujících poddaných na jejím velkostatku, které však nejsou spojeny v souvislou fabuli. Naopak, unáší je proud vzrušeného lyrického monologu, který možno traktovat jako vášnivý protest proti válce.
Tragicky groteskní scéna v závěru románu, kdy je se všemi vojenskými poctami pohřbíván jako neznámý vojín idiot a vrah Řeka, dostupuje platnost symbolu, vyslovujícího obludnou nesmyslnost války.
Pole orná a válečná představují opět působivou básnickou prózu, vynikající značnou citovostí, biblickým patosem a svébytným lyrismem. Hlavním tématem díla je odhalení a jednoznačné odsouzení absurdnosti války. Autor zde zobrazuje svět chaosu, zmaru, rozkladu a špíny, jehož střed tvoří rovina vypravěče.
Hlavními hrdiny románu jsou jednak bezprávní zemědělští dělníci (František Řeka, František Hora a jeho žena), jednak jejich vykořisťovatelé (baron Maxmilián Danowitz a jeho synové Ervín a Josef). Kromě nich v románě vystupuje řada epizodických osob, které pocházejí z různých zobrazených prostředí.
Z jednotlivých hrdinů na sebe největší pozornost upoutává ouhrovský čeledín František Řeka. Autor ho výslovně charakterizuje jako blázna, a to od samého začátku. Tento „chlap bez rozumu“ vystupuje jako hlupák a primitiv, jako hospodářský šašek, který je terčem drsných pijáckých veršů. Svoji omezenost demonstruje mimo jiné krádeží baronovy listiny, kterou posléze spálí, aniž pochopí její cenu. Nikdo z okolí ho nebere vážně, dokonce ani tehdy, když dává najevo vražedné úmysly.
František Řeka má v sobě ukryto zlo, které manifestuje zrůdným činem: když se mu nepodaří zabít hostinského Leie, po odříkání jakési šílené básně bezdůvodně oběsí starého čeledína Horu. Zabije tím sobě rovného, vražda Františka Hory je symbolem válečného běsnění, jeho předzvěstí, neboť právě ono pak vrahovi přinese osudovou odplatu.
Už při vyhlášení mobilizace se tohoto méněcenného člověka „zmocňovalo děsné okouzlení“ a ve vědomí se mu mihl obraz oběšeného Hory. Předválečné a válečné události mu zvýšily sebevědomí, válka smazává i jeho zločin.
Řeka zemře na následky „hrůzyplného zranění“, jež utrpí uprostřed válečné vřavy, je proto pohřben jako neznámý vojín. Jeho pohřeb tvoří vrchol románu, spojuje se v něm totiž směšnost s absurdností a tragičností.
Závěrečný odstavec Polí orných a válečných, v němž Řeka figuruje jako „poslední voják světové války“ a neodsouzený vrah, je působivým varováním před novou válečnou katastrofou."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ