"Vydání: Román byl poprvé vydán v roce 1931 a byl věnován básníku Jiřímu Mahenovi, což byl Vančurův bratranec.

Zařazení díla do literárního kontextu: Vladislav Vančura patří mezi české autory, kteří tvořili mezi světovými válkami a byli ovlivněni první světovou válkou.
V té době došlo v české literatuře k výrazné názorové diferenciaci a každý autor si mohl vymezit vlastní směr podle toho, jaké myšlenky a ideologie mu byli nejbližší. Vznikl tak společenský (sociální) román, který byl levicově orientovaný a sloužil především pro propagandu a agitační účely – například Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová; dále ruralisté a venkovská próza, kteří se vraceli k přírodě a oslavovali krásy venkovského života – například Morávek, Knap, Nor; psychologická próza, ve které se autoři zpovídali ze svých myšlenek a špatných vzpomínek na válku – například Havlíček, Hostovský, Glazarová, Řezáč; expresionistická próza, která je plná naturalistických znaků a všudypřítomným zhnusením ze společnosti – například Klíma, Váchal a katoličtí autoři, kteří staví základ své tvorby na náboženství – například Durych, Deml, Čep, Zahradníček.
Vančura patří mezi hlavního představitele imaginativní prózy, která se vyznačuje obrazností, asociacemi, lyričností a zvukomalbou. Předpokládá také aktivní účast čtenáře a pracuje s jeho představivostí a fantazií.

Žánrová charakteristika:Jedná se o baladicky laděný román o středověkých loupežnících a královských vojskách. Je oslavou vášnivého milostného citu, který se nezastaví před žádnou překážkou.
Není to román historický, i když se o to Vančura pokoušel (děj je dokonce inspirován rodovou kronikou Vančurů z Řehnic) a děj se opravdu odehrává v minulosti.

Kompozice: Dílo je psáno zajímavou divergentní kompozicí, která je zpočátku chronologická, ale později se střídá s retrospektivními pohledy. Zabývá se tématy z různých stran a čas i místo děje se rychle mění.
Čas i místo děje je z hlediska původu reálné – děj se odehrává v mladoboleslavském kraji (v lese, na stezkách, ve vesnicích a ve finále i ve městě) a to v období středověku, kdy se zemi vládl král, a po lesních stezkách okrádali pocestné loupežníci, kteří se nikoho a ničeho nebáli. Děj se odehrává přibližně ve 13. století.
Kniha má přibližně 130 stran i s prologem, ve kterém autor věnuje román svému bratranci Jiřímu Mahenovi a uvádí ho do dané situace. Děj je členěn do deseti hlav (každá přibližně po 20 stranách).

Děj: Děj se odehrává ve středověku, kdy se v lesích o spravedlnost starali loupežníci. Na Mladoboleslavsku byli dva nejznámější loupežnické rody – Kozlíkové a Lazarové, kteří však byli znepřáteleni.
Kozlík vyslal svého nejstatečnějšího syna Mikoláše na Obořiště za Lazarovými, aby jim nabídl dohodu proti královi, který pořádal na loupežníky hon. Lazar byl ale vypočítavý a proradný, proto nabídku odmítl a jeho synové Mikoláše napadli a připravili ho o oko.
Ponížený Mikoláš se později vrátil na Obořiště a pomstil se Lazarovi tím, že si s sebou odvezl jeho nejkrásnější dceru Markétu a jeho sídlo vypálil. Protože ale Roháček (sídlo Kozlíků) zamrzl, nebylo bezpečné tam zůstávat, a tak i rod Kozlíků musel změnit své útočiště. Mezitím lapili v lese hraběte Kristiána, který uměl jenom německy a jeho sluhu Reinera, který jim překládal. Zamiloval se do Kozlíkovy dcery Alexandry, stejně jako Mikoláš do Markéty.
V bitvě v lese, kdy proti sobě stálo královské vojsko v čele s Pivem a Kozlíkovští, vyhráli loupežníci a Mikoláš zajal Lazara, aby odpustil své dceři, ale nestalo se tak. Kozlíkovi se vrátili zpět na Roháček, kde byli nakonec poraženi Pivem.
Všichni loupežníci z Roháčku utekli, ale starý Kozlík se obětovat a nechal se Pivem chytit. Kristián chtěl utéct spolu se svojí těhotnou manželkou Alexandrou, ale nakonec se nechal přemluvit od svého otce, že taková divoká dívka pro něj není dost dobrá. Později si ale uvědomil, co provedl a vydal se jí do lesa hledat. Protože jí nenašel, zešílel.
Mezitím se všichni Kozlíkovy děti rozdělili a schovávali se po třech nedělích v lesích, aby mohli starého Kozlíka osvobodit z vězení. Markéta, Alexandra a Mikoláš jeli jedním směrem, ale po tom, co našli Kristiána a Alexandra ho vlastnoručně podřízla, se rozdělili a Mikoláš jel shánět další bojovníky, zatímco Alexandra s Markétou šli na Obořiště, aby odprosily Lazara. Jenže ve vesnici je poznali a ujal se jich Kristiánův otec, který nechal Alexandru zavřít.
Markéta mezitím došla na Obořiště, ale otec jí vyhnal do kláštera, aby se modlila za své hříchy. V klášteře se jí ujala matka představená, která už dříve slyšela její příběh a uznala, že jí nikdo nemůže soudit.
Mikoláš a jeho bratři mezitím zaútočili na městské vězení, kde byl Kozlík. Nepodařilo se jim ho vysvobodit, ba co víc, sami byli uvězněni.
Nakonec vydal král rozkaz, že muži budou popraveni před zraky svých žen, které poté dostanou statek, aby se živily poctivě. Alexandra se ale nedokázala vzpamatovat z toho, že zabila svého Kristiána, a potom, co porodila, se zabila. Markéta Lazarová dostala odpuštění od své rodiny a společně se synem Václavem žila s Kateřinou Kozlíkovou poctivě."