"Knihu Gilgameš napsal Vladimír Zamarovský. Autor ve svém prozaickém převyprávění spojil dosud známé fragmenty starého eposu v souvislý celek.
Kniha vypráví o životě Gilgameše, uruckého krále. Gilgameš vládl uruckému lidu tvrdou rukou. Přikázal, aby lidé postavili z hliněných cihel daleko za hranicemi města velikou hradbu. Dělníci museli pracovat ve dne i v noci. Nespokojený urucký lid se obrátil k bohům s prosbou o pomoc.
Bůh Ann a bohyně Aruru stvořili z hlíny člověka. Pojmenovali ho Enkidu. Ve stepi spatřil Enkidua lovec. Odešel do Uruku, aby Gilgamešovi pověděl, co spatřil. Gilgameš ho poslal zpět spolu s chrámovou služebnicí bohyně Ištary, která za šest dní a sedm nocí učinila Enkidua člověkem. Poté ho odvedla do Uruku, kde se utkal s Gilgamešem. Jejich boj skončil nerozhodně, nikdo nezvítězil. Nakonec uzavřeli přátelství na život a na smrt.
Poté se Gilgameš vypravil s Enkiduem do cedrového lesa, chtěje zabít Chumbabu, který byl zhmotněním všeho zla. Během cesty měl Gilgameš pět prorockých snů. Gilgamešovi a Enkiduovi se podařilo vykácet cedrový les a zabít samotného Chumbabu. Po návratu do Uru nabídla Gilgamešovi bohyně Ištar manželství. Gilgameš odmítl, protože znal osudy předcházejících Ištařiných manželů. Bohyně se pomstila tím, že do Uruku seslala nebeského býka, který plenil vše, co mu přišlo do cesty. Gilgamešovi s Enkiduem se však podařilo býka zabít.
Nastal nebeský soud nad věcmi lidskými. Bohyně Ištar zažalovala Gilgameše a Enkidua, že jí zabili býka. Bůh země Enlil zase, že vykáceli cedrový les a zabili Chumbabu. Oba vyslovili žádost, aby tyto činy odpykali smrtí. Bohové se usnesli, že zemře pouze Enkidu.
Po Enkiduově smrti byl Gilgameš zoufalý. Snažil se najít způsob, jak dostat Enkidua zpět mezi živé. To se mu však nepodařilo. Snažil se proto alespoň sám stát nesmrtelným. Nepodařilo se mu splnit požadované úkoly, a tak nesmrtelnost nezískal.
V závěru knihy přesvědčuje Uršanabi Gilgameše, že člověk nemůže najít věčný život. Může se však stát nesmrtelný svým dílem. A Gilgameš se díky svém dílu nesmrtelným skutečně stal."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ