"Mladý muž a bílá velryba
Páral Vladimír
Román Vladimíra Párala Mladý muž a bílá velryba vyšel poprvé v roce 1973 s podtitulem „Malý chemický epos“. Jedná se o první knihu z tzv. bílé pentalogie, ve které se autor snaží odvrátit od negativního vidění skutečnosti a naopak se přiklání k hledání životního východiska.
Kniha, stejně jako většina dalších Páralových děl, odkrývá realistické detaily z prostředí chemické velkovýroby. Autor zde zúročuje vlastní prožitky a zkušenosti - vždyť sám pracoval jako laborant v Ústí nad Labem.
„V devětadvacíti horkých červnových dnech se odehraje drama čtyř osob, dvou půvabných chemiček z Prahy, rezignovaného Viktora Pance, který urputně hájí svůj vnitřní klid, poněvadž věří, že jeho život již skončil, a mladého vášnivého Břeti, jehož naopak týrá pocit, že „málo žije“ ... a který se proto vydává ze své každodennosti na velký lov bílé velryby.“
Jednotlivé kapitoly románu jsou nazírány očima různých postav. Základní osu příběhu tvoří příjezd Edity z Prahy do Ústí nad Labem. Edita je chladná, vypočítavá bestie, která si jde tvrdě za splněním svých potřeb. Proto přijíždí do chemického závodu v Ústí - tam se odklidil její bývalý přítel a výborný chemik Viktor Panc. On by jí mohl nezištně pomoci s jejím bombastickým projektem, na který sama nestačí, získala by tak lepší postavení v práci a zničila dávného kolegu - rivala. Na pomoc si s sebou Edita přiváží krásnou laborantku Naděnku, kterou cynicky Vikovi nabízí poté, co zjistí, že jeho city k ní samotné již ochladly.
Do Edity se zamiluje mladý Břeťa. Tolik už o ní slyšel, neustále se dožadoval na Vikovi vyprávění, uchvátila ho už představa, jak by byl život s ní dobrodružný. Na rozdíl od ostatních je Břeťa skutečně nezkažený životem, je čistý a touží jen po životním naplnění, chtěl by „ulovit svou bílou velrybu“ - dokázat v životě něco velikého. Svou upřímností Editu skutečně okouzlí. Ve svém nadšení chce stihnout vyrobit nebezpečnou chemickou látku pro Editinu práci co nejdříve a umírá při pracovní nehodě na otravu chemikálií.
Mladý muž a bílá velryba je opravdu sugestivně napsaný román, autor v něm rozehrává plnou škálu typicky páralovských prostředků: úspornost jazyka a výrazu, žurnalistický styl projevu, humor i ironii.
Kniha nás varuje před životní lhostejností a rezignací - to je nejlépe vidět na postavě Viktora - Vika - Pance, jednoho z nejtalentovanějších chemiků, který se k překvapení všech stahuje do ústraní, ačkoliv by ho čekala ještě skvostná kariéra. Má pocit, že v životě prožil již vše podstatné, uzavírá se do svého světa jógy a bílých jogurtů a snaží se izolovat se od ostatních.
„Jenže já přestal hořet, protože jsem chtěl přestat. Brzo bude již skoro celý svět toho, čemu se mi zdařilo prchnout...“
Oproti tomu je Edita Benningerová symbolem dravého životního stylu. „V rozmanité míře nadána rozličnými schopnostmi, vypěstovala Edita jedinou až do výše profesionálního umění: jak využít tento postřeh, tuto situaci, tuto osobu, tento den a tuto minutu.
Editinou tvrdou školou procházela i mladá Naďa. Byla sice krásná, ale velice naivní, Edita si z ní dělala teprve potvoru. Dokázala ji, stejně jako ostatní, cynicky zneužít, když ji předhazovala Vikovi: „Typ holky, která je schopna dát chlapovi všechno až do sebezničení (což se jí dle vlastního doznání už třikrát stalo).“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ