"Holan Vladimír (1905 – 1980)

Narodil se 16. září roku 1905 v úřednické rodině v Praze-Holešovicích jako jeden ze čtyř sourozenců. V Praze žil do svých šesti let, pak se s rodiči přestěhoval do Podolí u Bělé pod Bezdězem, do míst a krajiny, jež se svou máchovskou aurou musela zapsat do paměti senzitivního dítěte. Zapsala se do ní i nešťastná smrt jeho staršího bratra Jana v roce 1916. V roce 1919 se opět vrátil do Prahy – zpočátku bydlel nějaký čas v klášteře Karla Bartolomějského – a začal studovat gymnázium v Truhlářské ulici. Maturoval roku 1926 a ještě jako gymnazistovi mu vyšel básnický debut Blouznivý vějíř, mladická sbírka, v níž se poetika moderny devadesátých let 19. století setkává s tehdy novým poetismem (právě proto ji sám Holan později nazývá „bláznivým vějířem“ a poněkud se od ní distancuje). Po asi dvouletém pokusu navštěvovat přednášky a semináře na právnické fakultě se rozhodl pro samostatné studium a v roce 1927 se stal úředníkem Penzijního ústavu. Úřednické povolání ale těžce snášel, takže roku 1935 odešel ze zdravotních důvodů do penze. V letech 1933-1938 ještě redigoval časopis Umělecké besedy Život.
V začátcích literární tvorby ovlivněn poetismem – Blouznivá vějíř
Ve 30. letech hledal novou poetiku k vyslovení rozporuplnosti a složitosti světa vnějšího i vlastní skutečnosti vnitřní; nejvlastnějším se mu stalo meditativní pojetí, odrážející básníkův metafyzický dualismus, střetávání dobra a zla, bytí a nicoty, plynutí času a věčnosti (Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš).
V básnických skladbách konce 30. let reagoval na společensko-politickou realitu doby (Září 1938, Odpověď Francii, První testament ).
V poválečných knihách (Panychida, Tobě, Rudoarmějci ) oslavil osvobození ČSR sovětskou armádou a prosté lidské hrdinství.
Dominantním žánrem Holanovy poezie se staly “básně-příběhy” (Terezka Planetová, Cesta mraku), zachycující lidské tragédie. Epické příběhy a lidské osudy získávají nadosobní a nadčasovou platnost a stávají se symbolem obecného údělu člověka.
Sbírka Příběhy a básnická skladba Noc s Hamletem jsou výrazem básníkových názorů na svět, na umění a bytí vůbec.
V lyrické tvorbě 60. a 70. let se zamýšlí nad nedokonalostí lidského bytí a základními existenciálními otázkami (Mozartiana, Bez názvu, Strach, Bolest, Na sotnách, Asklépiovi kohouta, Propast propasti).
Je také autor prozaických textů Torzo, Lemuria, Hadry, kosti, kůže.
Překládal poezii mj. R. M. Rilkeho, Ch. Baudelaira, L. de Góngory y Argote, Ch. Vildraka, N. Lenaua, J. Słowackého, M. J. Lermontova, Nizámího."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ