"Pantomima
Nezval Vítězslav
Nezvalova Pantomima (1924), kam byl znovu zařazen i Podivuhodný kouzelník (1. poetistické dílo), se stala východiskem a zdrojem poetismu, představuje úsilí poetistického básníka vnést poezii i do divadelních útvarů, do filmu a naopak snahu vnášet do poezie prvky kramářských písní, pouťových zábav, cirkusového prostředí. Právě díky své žánrové a slohové pestrosti, svou rozmanitostí a mnohotvárností se Pantomima stala reprezentativním dílem poetismu.
Celou sbírku otevírá oddíl čtyřverší Abeceda. Jednotlivá písmena abeceda inspirovala Nezvala k malým básním, rytmickým a rýmovaným. Je v nich využita velká obraznost a hravost hádanek, jsou to jakési memotechnické návody, jak poetisticky nazírat na svět:
B
oranžový plod lampion mléčné záře
jímž matka poprvé opojí v kolébce syna
B
druhé písmenko dětského slabikáře
a obrázek prsu milenčina
Druhým zařazeným oddílem je pak Rodina harlekýnů, která jakoby představovala historii poetismu. Poetisticky hravým způsobem Nezval básnicky sleduje jakýsi rodokmen poetismu. Nalézá ho v panoptiku, kočujícím divadle, mezi pieroty, v jarmarečních písničkách.
Právě v básni Pierot cyklista objevíme poetistickou hru se slovy, jejichž náhodné uspořádání odkrývá další významy :
Pierot cyklista
žebrá v neděli
hodinu od města
v pruhované košili
jak zebra
(…)
Principy poetistické tvorby, a tedy vlastní poetiku tvoří další část sbírky – Papoušek na motocyklu. V něm Nezval odmítá starý způsob tvoření a klade důraz na asociaci, metaforu, rytmus jiskření, zvládnutí tvaru.
Další částí Pantomimy je pak Depeše na kolečkách, cyklus Týden v barvách a za ním znovu otištěný Podivuhodný kouzelník. Podivuhodný kouzelník je lyrickoepická skladba, která nemá pevný děj. Ústřední postava, kouzelník, prochází různými situacemi: potkává záhadnou jezerní dámu, připravuje revoluci a bojuje za ni na barikádě, střetává se se smrtí. Do kouzelníka se promítá zázračnost poezie i revolta proti stávajícímu řádu. Jednotlivé básně za sebou navazují bez vnější logiky, převládají volné asociace, založené na překvapujících souvislostech tvarů, zvuků a nápadů. Základem Nezvalova stylu je smyslově názorná obraznost a metaforičnost, pravidelný verš se střídá s volným, převládá přirozený spád jazyka.
Vedle zmíněných částí autor do Pantomimy zařadil i filmový scénář, scénář k pantomimě a divadelní hříčku. Sbírku ilustroval v avantgardním duchu Jindřich Štýrský, originální typografickou úpravou ji vybavil Karel Teige. Najdeme v ní odkazy k avantgardním básníkům Apollinairovi, Cocteauovi, Tzarovi, fotografie klaunů, černošské plastiky, světelné reklamy apod. Podobně jako v devětsilských časopisech nejsou v Pantomimě od sebe odděleny jednotlivé druhy umění, naopak, jejich úkolem je se navzájem doplňovat."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ