"Absolutní hrobař
Nezval Vítězslav
Absolutní hrobař je jistě jednou z nejvýznamnějších sbírek českého surrealismu.
Surrealismus vznikl v roce 1924 ve Francii; jeho zakladatelem a hlavním teoretikem byl André Breton. Své největší básníky měl francouzský surrealismus v Louisu Aragonovi a Paulu Eluardovi - oba se ale ve třicátých letech od surrealismu odklonili.
Surrealismus se opírá o některé teorie vídeňského psychiatra Sigmunda Freuda, zejména o jeho učení o podvědomí a snu. Surrealismus odmítá v umění logiku, myšlenku i úvahu. Snaží se svobodně a bez zábran vyslovit nejhlubší myšlenky a touhy, instinkty, žijící v lidském podvědomí, uvolňující se v oblasti snu a fantazie.
Jedním z výrazových prostředků surrealistické poezie jsou automatické texty - zachycení proudu vědomí, nekontrolovatelné rozumem, neovlivněné konvencemi a estetickými nebo morálními hledisky.
Básnická sbírka Vítězslava Nezvala Absolutní hrobař byla poprvé vydána v roce 1937, tedy na sklonku období básníkova příklonu k surrealismu, rok před rozpuštěním Surrealistické skupiny. Nezval přijal některé teze francouzského surrealismu, protože dávaly teoretický výraz tomu, k čemu jeho vlastní tvorba spontánně směřovala.
Surrealistická skupina byla založena Nezvalem a Teigem v roce 1934, dalšími členy byli vedle básníka Konstantina Biebla hlavně výtvarníci - Štyrský, Toyen a hudebníci a divadelníci - Honzl, Ježek.
V programové části oddílu Dekalkomanie se vyjádřil Nezval o Absoultním hrobaři jako o „začátku druhé věty“ svého díla, znamenající odklon od předchozích surrealistických sbírek Praha s prsty deště a Žena v množném čísle. Tento odklon můžeme skutečně ve verších pozorovat - postup asociativního řazení obrazů do litanie je zde až parodován a zesměšněn. Absolutní hrobař byl tedy pokusem o jiné naplnění surrealistického programu. V návaznosti na program A. Bretona dochází ke sbližování básnického a výtvarného umění - inspirace Salvadorem Dalím je více než patrná. Dle programové estetiky surrealismu nazývá Nezval přímo v textu sbírky hlavní smysl Absolutního hrobaře v „úsilí o spontánní a systematickou objektivaci a konkretizaci iracionálně subjektivních, z asociativního automatismu prýštících obrazů.“
Ozvěny poetiky Absolutního hrobaře můžeme nalézt například v symbolické postavě matky z Matky Naděje nebo v bizarních fantazmagorických vizích oblud a fantomů ve sbírce Pět minut za městem. Jednou z nejdůležitějších reakcí na Absolutního hrobaře je studie Jana Mukařovského.
Jaké jsou základní rysy těchto Nezvalových básní? Vidíme zde spontánní aktivitu samotných věcí, které vyvolávají asociace, části jednotlivých metafor - převážně synekdoch a personifikací - se stávají samostatnými a vedou proud našich myšlenek. Základním básnickým výrazem se stává popis - je krajně objektivizován, takřka se přibližuje odbornému popisu, popisuje nám bizarní svět, který se čtenáři jeví jako hádanka. Popis je skutečně místy až puntičkářsky přesný, vzápětí ale splývá s jakousi snovou vizí, celý náhled se jeví jako fantazmagorie, přízrak. Všednodennost sice stojí v centru dění, ale symboly je povýšena na rituál.
Básnická sbírka je uvedena básnickým autoportrétem Muž který skládá z předmětů svou podobiznu. Lyrický hrdina se již v mnohém odlišuje od předchozích autoportrétů a autostylizací - např. Podivuhodného kouzelníka nebo Akrobata. Už nám neukazuje melancholii a básnickou proměnlivost světa, naopak, je z toho „vyléčen“, do popředí se dostávají jednotlivé věci. Už v oddílu Větrný mlýn vidíme jejich převahu - např. básně Pokrývač aj. Básně zde ukazují přímo malířskou technikou různé typy interiérů a exteriérů.
Další oddíl - Absolutní hrobař - v sobě zahrnuje pět rozsáhlých fantastických snivých portrétů. Stejnojmenná úvodní báseň, která také dává název celé sbírce, poukazuje především na rozklad společnosti, prohnilost lidstva a ironický pohled na jeho „velkou“ budoucnost. Oproti tomu stojí portréty „reálných lidí“, obyčejných profesí, převážně z venkova - Kovář, Oráč. Jejich každodenní práce se mění v symbolické ztvárnění - kovář značí vzpouru jedince, oráč plody a úrodu.
Oddíl Stínohry zachycuje podobiznu obyčejných všedních předmětů - Sud, Mucholapka, Cívka - Cívka na šicím stroji / Znepokojuje kout / S pavoukem jenž se bojí / Že by ho mohla rozšlápnout // Noha na šlapátku / Pohánějící vertikální kolečko / Jež posouvá látku / Zatímco městečko // V okně potaženém / Vyrudlým sametem / Nad kolenem / S hravým kotětem // Rozplétá cívku / Přilepenou na kůl zahrádky / A oslepuje dívku / Jež hledí na bílé obrátky // Tak že zívá / Protahujíc skrčený klín / A naplňuje ústa v nichž se stmívá / Stínem pavučin // Ta chůze na jednom místě / Strašně ji utlouká / Zívne-li znovu jistě / Polkne pavouka V básni můžeme pozorovat jasnou popisnost, málo obrazných přirovnání a metafor, jazyk je jasný a statický, vychází pouze z prokreslení situace. Pravidelné členění do strof i veršová jednotvárnost - abab dávají básni dojem formální stručnosti a jasnosti. Jako dynamický prvek můžeme vyhodnotit přesahy mezi slokami, absenci interpunkce a personifikace motivů věcí běžného lidského života.
Oddíl Bizarní městečko se skládá z mnoha částí, označených pouze čísly 1 - 42, nikoliv jmennými titulky. Ačkoli se jedná opět především o věcné popisy, jejichž vztah výraz - věc je více zatemněný.
Oddíl Dekalkomanie je uvozený významným esejem, pojednávajícím o genezi celé sbírky a určujícím základní body estetiky nového programu. Měl by se opírat o věrné a přesné ztvárnění byť třeba umělé skutečnosti. Čtenář má být unášen předmětnými asociacemi, které jsou vyvolávány básníkovými abstraktními obrazy, takzvanými „dekalky“, které vznikají rozemnutím kvašové kaňky mezi dvěma listy papíru, jimi je kniha ilustrována.
Poslední básní sbírky je polytematická skladba Pyrenejská moucha, vidíme zde náznaky fašistického nebezpečí, hrůzu z apokalyptického vidění světa a varování. To vše bylo vyvoláno bezprostřední situací v Evropě - ohlasem španělské občanské války. Ponurá znamení a chmurné vize ostatně prostupují celou básnickou sbírkou.
Absolutní hrobař
Lusknutím rozdrtí v prstech mozek vlaštovky
Jež opustila jeho gigantický nos
Podobný ploutvi
Oceánských smrští
A znovu se zašklebí jediným svým vykotlaným zubem na konci topůrka
Nad podlahou této odpolední krčmy posypané pískem....."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ