"Muzikant
Hálek Vítězslav
Brožkův Jeník byl veselý hoch a muzikant. On a jeho ´banda´ byli známí po celém okolí. Jeník se líbil každému, obzvláště děvčatům. Rády s ním tančily, i když Jeník moc tancovat nemohl – zvlášť když ostatní hudebníci začali ochabovat, musel právě Jeník ´držet muziku´.
Brožkové hráli v jedné z vesnic v okolí a Jeník tančil hlavně s Liduškou Kroupovic ze mlýna. Měl ji velice rád, ale styděl se jí to říct – bál se, že by ho odmítla. Do hospody přišel knížecí komorník a hned se začal točit kolem Lidušky. Jeník zbledl a zalitoval, že jí ještě nevyznal lásku.
Nedaleko vesnice stojí vršek Chlumek a na něm kostel sv. Trojice. Koná se zde pouť. Hraje muzika a hodně lidí si povídá o tom, že komorník si nejspíš vezme mlynářovic Lidušku. Liduška k muzice opět přišla a ze začátku tančila jen s Jeníkem. Ten byl ale nervózní - měl strach, že o Lidušku přijde.
Po tanci se Jeník zeptal Lidušky na komorníka: jestli prý také přijde k muzice. Liduška mu odpověděla, že jel do Prahy s knížetem. Nato odešla. Jeník běžel za ní a dušoval se, že s ním by jí čekalo také takové štěstí jako s komorníkem. Liduška se urazila a odešla do hospody. Jeník od té doby přestal chodit se svou bandou a jen seděl doma a hrál si pro sebe.
Blížil se den Liduščiny svatby a Jeníka požádali, aby zahrál na zásnubách. Jeník nakonec svolil a s celou bandou odešel do mlýna. Všichni se radovali, ale nevěsta se dlouho neukazovala. Po slavnosti obešel Jeník mlýn a zastavil se u Liduščina okna. Popřál jí štěstí a zeptal se, jestli miluje svého ženicha. Liduška vykřikla a zavřela okno.
Za několik dní byla svatba, ale Jeník nehrál. Stavil se až pozdě večer a viděl komorníka, jak tancuje s různými dívkami. Šel poté za ním a kladl mu na srdce, aby byl na Lidušku hodný a měl ji rád. Potom se vrátil a požádal Lidušku o tanec. Chvěl se a vypadal, že jí chce něco říct. Nic však nedokázal vyslovit. Nakonec se zatřásl, zvolal „Liduško!“ a padl na zem. Bylo po muzice.
Liduška se potom i s manželem odstěhovala do města a po čase napsala dopis. V dopise stálo, že není šťastná, a žádala v něm matku, aby se starala za ni o Jeníkův hrob."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ