"Děvče z Tater
Hálek Vítězslav
Úvod knihy tvoří popis krásny tatranských hor. Samotné vyprávění začíná v okamžiku, kdy Katuška pase na horské louce, poskakuje a vesele si zpívá. Z protějšího dvora se do ní zamiloval syn sedláka Tomeš. Katušce se Tomeš také líbí, a tak se do sebe oba mladí lidé brzy zamilovali.
Kdesi v horách, kousek od vesnice, si našli malé místečko, chráněné před zraky vesničanů. Tam se scházejí a šeptají si, radují se a plánují společný život. Jednou jeli do města na trh. Katuška se v davu lidí ztratila a když nemohla najít nikoho z lidí, se kterými přijela, vydala se na cestu domů sama.
Dohonil ji vůz, ze kterého se na ni usmíval pohledný mladík. Katuška se ho zeptala, jestli jede k nim do hor, a mladík přisvědčil a pozval ji k sobě na vůz. Cestou jí vyprávěl o tom, jak se vydal do světa a že ho do Tater vede touha po horách. Katuška mladíkovi nabídla, aby přespal u nich doma.
Tomeš mezitím Katušku marně hledal ve městě. Přijel domů a hned šel k ní. Když uviděl, že je u nich nějaký cizí host, zarmoutil se, když viděl, jak Katuška zbožně naslouchá jeho vyprávění o světě. Mladík zůstal ve vesnici několik dní, chodil na výlety a procházky do okolí vesnice, a po několika dnech opět odjel.
Tomeš si myslel, že mu Katuška byla nevěrná. Přestal za ní často chodit a raději se jí vyhýbal. Jednoho dne však přišla hrozná bouře a Katuška se potřebovala dostat přes řeku. Přišla za Tomešem, aby ji převezl. Tomeš souhlasil a oba nasedli do loďky. Řeka byla rozbouřená, ale Tomeš přesto uprostřed proudu schválně upustil veslo.
Loďka už se nedala ovládat a po čase uvízli na skále uprostřed řeky. Tomeš myslel, že Katuška je mrtvá, a tak mluvil nahlas o tom, že se chystá ukončit svůj i Katuščin život skokem do řeky. V té chvíli se Katuška probrala z bezvědomí a padla Tomešovi kolem krku. Všechno slyšela a přesvědčila ho, aby to nedělal. Také mu dokázala jeho zbytečnou žárlivost. Oba se nakonec zachránili a začali chystat svatbu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ