1.	Rok a místo prvního definitivního vydání díla

2.	Geneze díla

3.	Místo díla v kontextu autorovi tvorby

4.	Postavení díla v dobovém českém literárním kontextu

5.	Analýza díla spolu s jeho interpretací

6.	Komentované výpisky z četby

7.	Vlastní emocionální postoj k danému dílu, jeho zdůvodnění

“Analýza díla spolu s jeho interpretací
První, co nás asi zaujme, je název díla. Co znamená Santa Lucia? Je to tesklivá píseň italských námořníků. Pro hlavního hrdinu je to jeho vysněná Praha, po které touží. Nejprve je zobrazen celý text písně, později jakoby melodie slábla, vytrácí se, stejně jako sen, nad kterým se zobrazuje realita.
V úvodu díla je naše pozornost směřována na pražskou všeobecnou nemocnici, ve které leží mnoho nemocných duší a těl. Jedním z takto trpících je Jiří Jordán. Ten sleduje okolní prostředí a pacienty, jednomu dává přezdívku „Mučedník“. Dovídáme se o ošetřovatelce paní Bábi, vidíme poměry tehdejšího zdravotnictví – velké místnosti… Mučedník po chvíli umírá, velmi necitlivě je zde popsáno umírání v nemocnici i prohlídky lékaře a mediků, které jsou naprosto bez citu – studené prsty, radost medikova, že se s takovouto nemocí setkává… Slova: „Přistavte plentu!“ mají navodit až hrůzu z odloučení a smutného umírání bez okolí, do jisté míry ale toto kompenzuje ošetřovatelka paní Bábi, která bojuje s umírající bytostí a pomáhá jí důstojně odejít na věčnost. To, co se dnes v našich nemocnicích už asi nevidí je modlitba za zemřelého, vedená ošetřovatelkou, ke které se připojí ostatní pacienti. Paní Bábi se stará nejen o tělo, ale v modlitbě, spolu s ostatními nemocnými, i o duši zemřelého.
Jordán si pročítá dopis z domova, jeho obsah je čtenáři těžce pochopitelný, až v průběhu četby pozná, o čem Jordánův otec přemítá a co propočítává. Jordán se setkává i s medikem Hégrem, jeho známým, který se topí v jiných myšlenkách, než aby se ohlížel po pacientech a Jordánovi – Hégr snad ani neví, že Jordán je jedním z pacientů ležících v té dlouhé, ponuré místnosti.
Jordán zklamán, ale pomalu se smiřující se svým osudem, začne přemítat o svém dosavadním životě.
Další část díla je již vyprávěna retrospektivně. Jordán vzpomíná na svou rodinu. Jsme uvedeni do sociálních poměrů rodiny, v níž žije. Poznáváme charakterové vlastnosti jeho, částečně i ostatních. Jordán se zvláštním nutkáním a toužícím pocitem v prsou touží po městě, ve kterém chce nalézt sám sebe. Touží po Praze. Jednou se potají vydává se svými kamarády do toho mystického města, které má být středem národních zájmů. Unesen krásami, památkami a kulturou – touží se tam vrátit, touží tam žít.
Doma s ním není vůbec řeč, nekomunikuje, žije mimo svět Brna. Dlouze přemýšlí a rozjímá o své lásce, „kterou nosí v srdci, jako Ital nosí v srdci svou Santu Luciu… Ó krásné město, nebeský ráji, jenž všecky pojíš nás, Santa Lucia, Santa Lucia!“ Jednou ho domů přivede silně podnapilého jakýsi muž. Po této události se i rodina zamyslí, a svému synovi dovolí odjet do Prahy. S nesmírnou radostí se tam Jordán vydává."