1.	Charakteristika postav - Krysař, Kristián, Sepp Jergen, Agnes

2.	Konec díla

3.	Krysařovo řešení problému

4.	Symbolika - plynoucí řeka, spoutaný let, země sedmihradské, krysařovy píšťaly

5.	Srovnání míst - Kostel sv. Trojice a Krčma u žíznivého člověka.

6.	Kapitola o magistru Faustovi

“Spása a zkáza. Jak pro koho? Pro hammelnské obyvatele určitě zkáza. Pro krysaře, Agnes a Seppa Jergena spása. Agnes vyřešila vztah mezi sebou a krysařem a mezi sebou a Kristiánem dobrovolným odchodem ze života. Krysař po vyvraždění celého Hammelnu odhazuje svou píšťalu(duši) do propasti a ukončuje tím svůj „pestrý“ život.
Rozhodl se krysař pro řešení situace správně? Toť složitá otázka. Měl právo nahnat celý Hammeln do propasti? Avšak chovali se lidé z Hammelnu k němu správně? To nikdo neví.
V Krysaři hraje velkou roli čas, a tak jak plynou řeky, tak plyne i čas a život. Také se v tomto díle vyskytuje pojem země sedmihradská. Tím je míněn imaginární ráj či nebe, kde všichni jsou spokojeni. Tuto iluzi krysař zesílil obyvatelům města hraním na svou píšťalu – tzv. „krysařovu píšťalu“.
Kostel sv. Trojice a Krčma u žíznivého člověka jsou dvě významná místa města Hammeln. Jejich zařazení do příběhu však nehraje příliš velkou roli. Kostel je místem, kde se lidé scházejí jen o nedělních mších. A Krčma je prostorem, v němž jsou lidé každý večer. Tím bych snad podotkl, že obyvatelé nebyli příliš pobožní a byli plni hříchů, na které později doplatili. Na kostele byla socha pekelného stvoření, o níž by se dalo tvrdit, že ji vyhotovil sochař mistrovského umění.
V knize se rovněž objeví magister Faustus, který přemlouvá krysaře k nekalým myšlenkám a činům. Když přišel do hospody, lidé se ho stranili(jako krysaře), a dokonce všichni odešli. Jen jediný krysař, který sem později přišel, si přisedl. Je možné, že postava magistera Fausta byla druhým „já“ krysaře.
Toto vrcholné Dykovo dílo s romantickými prvky je poutavou starou saskou legendou ze 13. století. Autor v knize brilantně upozorňuje na vztah života a smrti. „Krysař“ je výrazem filozofického myšlení o lásce, pomstě a spravedlnosti. Dyk však do svého díla přenáší své individuální myšlení, a tak německou legendu přetváří ve svůj obraz."

Práce je poměrně špatně strukturovaná.