"Dyk Viktor
(31.12.1877 - 14.05.1931)
Krysař
Do města Hameln přichází muž beze jména – krysař – se svou kouzelnou píšťalou. Za slíbenou odměnu zbaví hamelnské obyvatele krys, ale konšelé mu za to nechtějí zaplatit. Dávno by se městu pomstil, kdyby v srdci nepocítil něco, co ještě dosud nepoznal. Miloval Agnes, budoucí ženu dlouhého Kristiána. Kvůli ní chtěl město ušetřit svojí pomsty. Štěstí jim však nebylo souzeno. Agnes čekala s Kristiánem dítě, které nechtěla, a proto se jednoho dne vydala k řece – do země sedmihradské – odkud už nevede cesta zpět. Když krysař zjistil, že je Agnes mrtvá, rozhodl se vykonat svoji pomstu. Silně zafoukal do své píšťaly a celé město šlo zmámeně s nadějí a touhou za ním až k propasti, což byla podle staré pověsti brána do země sedmihradské. Všichni s vírou v srdci vstoupili do té brány a jako poslední do ní vešel i samotný krysař. Jediný, kdo z městečka přežili, bylo nemluvně a blázen, kteří nevnímali zvuk píšťaly a nemohli proto krysaře následovat.

VLASTNÍ NÁZOR:
Novela je psaná s jakýmsi nádechem záhady a tajemna. Už samotný úvod působí skoro až přízračně, když se krysař představí jako "nikdo, muž beze jména". Dyk si jako předlohu pro svůj příběh krysaře vybral starou německou pověst ze 13. století.
Nejvíc se mi asi líbilo, když krysař hrál na svoji píšťalu a celé město šlo za ním. Autor tu krásně vystihl pocit touhy po nové budoucnosti, očekávání plného naděje a optimistickou vizi nového života.

Dyk Viktor

(31.12.1877 - 14.05.1931)
Krysař (2)
Do hanzovního města Hameln přichází krysař, aby svou píšťalou zbavil město krys. Potkává Agnes a zamiluje se do ní. Poté, co mu konšelé odmítnou vyplatit slíbenou odměnu za vyhnání krys z města, se chce pomstít, ale kvůli Agnes se pomsty vzdá. Později se mu Agnes přiznává, že čeká dítě se svým milencem Kristiánem. Agnes odchází na horu Koppel, o které se vypráví, že skrz její propast se dá dostat do kouzelné Země sedmihradské. Když se to dozvídá krysař, nemá už důvod proč ušetřit obyvatele Hameln, a proto odchází za Agnes na horu Koppel a hraje na svou píšťalu tak silně, že všichni obyvatelé města následují zvuk jeho píšťaly až do propasti. Jediní dva lidé z celého města Hameln přežijí – jsou to hlupák Sepp Jörgen a nemluvně, tedy dva lidé, kteří za zkaženost města nemohou.

VLASTNÍ NÁZOR:
Viktor Dyk čerpal inspiraci pro svou novelu ze staroněmecké pověsti z 13. století. Jeho dílo je – co do počtu stran - skromné, ale obsahem a hloubkou se vyrovná mnohem rozsáhlejším prózám. Do Hameln, města počestných občanů, přichází Krysař, podezřelý cizinec bez minulosti, který ale jako jediný dokáže zbavit město nepříjemného problému, zbavit jej krys. Ale největším problémem města Hameln nejsou krysy, ale občané sami, jejich pokrytectví, falešná morálka, povrchnost a touha po penězích a prospěchu. Krysař, který už prošel nejedním městem, vidí všechnu tu prohnilost, ale co je mu do toho? Chce jen splnit svůj úkol a po obdržení odměny se vydat znovu na svou nekonečnou cestu, ale v odchodu mu brání dvě věci – neochota Hamelnských k vyplacení slíbené odměny a láska k Agnes, cit pro něj úplně nový a záhadný. Nezavrhne svou milou ani když se mu svěří se svým tajemstvím – čeká dítě s jiným – ale Agnes sama neunese svůj hřích a odchází na horu Koppel. Pro Krysaře tím vše ztrácí smysl, odchází na horu Koppel za Agnes a za zvukem jeho píšťaly jdou všichni hamelnští občané, kromě nemluvněte a Seppa Jörgena.
Někteří recenzenti tvrdí, že tímto závěrem Dyk skoncoval se všemi, co měli rozum a dal tak možnost vzniknout zcela nové společnosti. S tímto názorem si dovolím nesouhlasit, ústředním motivem totiž podle mě není popření rozumu, ale ztráta iluzí. Proto byli zachráněni Jörgen a nemluvně, protože těm jediným ještě zůstaly sny, ostatní občané už zapomněli, jaké je to snít a toužit. Proto neodolali krysařově píšťale, protože vyvolávala příjemné vzpomínky, staré sny a lákala vidinou šťastnějšího života. Přesto nemůžeme říct, co přesně znělo krysařovou píšťalou, protože každý z nás má jiné sny a touží po něčem jiném.
Četba této knihy nutí k zamyšlení nad tím, po čem vlastně toužíme, ale neobsahuje návod k vyluštění této hádanky. Každý totiž musí přijít sám na to, co je pro něj oním vábivým zvukem krysařovy píšťaly, za kterým by šel až do propasti.

CITÁT Z KNIHY:
"Mohl bych zahubiti Hameln. Mohl bych zničiti Frosche a Strumma. Mohl bych učiniti, že by nezůstalo živé bytosti v opuštěných městských zdech. To všechno mohl bych učiniti. Nechce se mi...
Bůh žádal deset spravedlivých, aby ušetřil Sodomu a Gomoru. Chci býti skromnější boha.
Stačí mi jedna žena.
Ušetřím Hameln pro tebe, Agnes"
"Stalo se... Nemohu za to. Nemám ho ráda; cítím, že ho nemám ráda. A přece se to stalo."
A slabá Agnes nabyla náhle sil k prudkému a vášnivému výkřiku: "Zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě! Nechci je, nechci je!"
Vztyčila se napolo na loži, svírajíc ruku krysařovu, jako jí svírá tonoucí. Krysař sebou ani nepohnul při krutých slovech Agnes. Stál jako socha, jako přízrak. Ale jeho srdce sežehl mráz jediné vteřiny. Nezbyla v něm nežli krutá bolest.
"Zab mne," opakovala Agnes.
Pak klesla opět na lože. Bezvládná ležela na ně, s uštvanýma očima toho, jenž dlouho marně hledal cestu a nemá již sil dále ji hledati.
A krysař skláněl se nad Agnes nepohnutý a chmurný. Chtěl promluvit, nemohl však; chtěl odejít, a nedovedl. Chtěl odvrátit zrak, a nebylo lze ho odloučiti od propasti této zoufalosti."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ