"Konec Hackenschmidův
Dyk Viktor
Sdružení pokrokové mládeže "Čertovo kopyto", působící v devadesátých letech minulého století, kácelo dosavadní modly a stíhalo jedovatým posměchem slabosti své i svého národa. Jeho členové Hackenschmied, Hilarius a Tuzar jsou hosty u svého kamaráda, studenta Kopulenta a jeho otce na zámečku pod Krkonošemi. Hilarius bydlí u Kopulentů, Hackenschmied a socialista Tuzar v hostinci "na Bahýnku". Jsou to zcela rozdílné typy mladých lidí. Hilarius je střízlivý, pracovitý, energický, sebevědomý, tvrdý a určitý. Neobdivuje krásu umění, nýbrž horuje pro krásu práce a ideje. Je to fanatik pravdy, potlačuje své city a vášně, miluje povinnost a řád. Chce se věnovat historii a učit, jak organizovat lid. Jeho opakem je Hackenschmied, neklidný a umdlený sangvinik, který se nedovede ani vzrušující láskou ke krásné Heleně podnítit k činu. Miluje hazardní život, trpí vnitřní rozháraností, skepsí a negací, která láme jeho síly. Kopulent často souží sám sebe sebeobžalobou, je plný pochybovačné prázdnoty, neschopnosti a nedůvěry. Takový je i chorobný a chudý Týc, jenž se chce stát učitelem a řešit vážné problémy. Opakem tohoto unaveného a zasmušilého pokolení je starý Kopulent, odchovaný nadšením a optimistickou vírou v život. Mladí lidé stále jen debatují a rozumují. Proto pozbývají smyslu pro skutečný život a jeho radosti, proto také všichni končí naprostým rozvratem. Hilarius, který se uchází o Pavlu Kopulentovou, ač ji nemiluje, je zastřelen v tunelu Hackenschmiedem, který nenávidí jeho střízlivost a domnělou zištnost. Chtěl svým činem zachránit Pavlu od pohromy. Sám se však nakonec zastřelí. Týc se stane novinářem a Kopulent ztratí všechny národní ideály. Takový je konec této společnosti bez víry v život a ideály, bez síly a lásky, která propadla fanatismu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ