"Blues pro bláznivou holku
Hrabě Václav
Blues pro bláznivou holku je souhrnná básnická sbírka představitele české beatnické generace Václava Hraběte. Básník zemřel tragicky ve velmi mladém věku.
První část sbírky nese i celkový titul Blues pro bláznivou holku. Obsahuje básně Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou. Druhá část, doplněná až po básníkově smrti se jmenuje ...a jiné básně a obsahuje například básně A kdybych už měl umřít, A na místě oltáře bude telefon, Anenská pouť, Až bude svítat, Báseň skoro jako vánoční pohlednice, Blues o kartách a vitriolu, Blues o malování, Blues o malovaných dětech které prodali do zámoří, Blues o smutku zhasínajícího teplometu, Stoptime, Vojenská nemocnice, Vojenská suita, Výcvikový prostor Září-dopoledne, První vycházka, Romance, Madrigal, Květen a mnoho dalších.
Základní inspirací mu byly, podobně jako každému mladému autorovi, láska, přátelství, vojna a hudba. V jeho případě především jazz, zhudebněné beatnické verše či zážitky z nočních jam-session v Redutě a Viole. Autentičnost tvorby Václava Hraběte je zvýrazněna bluesovou dikcí volného verše a je ovlivněna dílem a životem Jacka Kerouaca, Lawrence Ferlinghettiho a dalších amerických beatniků, nakonec i osobním setkáním s Allenem Ginsbergem v Praze
Prolog
Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek pro vás
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat
paňácu
Toto jsou verše pro zedníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu - socana
ani v smrti nebyl bohabojný
na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala
až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát džez
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou kterou nemáš rád"
Pro Mistra z Rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
(...)
V ukázce z básně Prolog můžeme vysledovat typické rysy poezie Václava Hraběte, potažmo české beat generation. Stejně jako američtí beatnici nesouhlasil s morálkou měšťáků - v českém prostředí socialistických. Užívá zde hovorové řeči, báseň není zatěžkána metaforami, pracuje s velmi civilními prostředky a jejím nejdůležitějším rysem je kontakt a apel. Vyjadřuje stanovisko celé generace ústy mladého muže, který má jasno o svém místě ve světě. Je hrdý, odhodlaný a plný vzdoru.
Variace na renesanční téma
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou
Zřejmě nejslavnější báseň Václava Hraběte, zpopularizovaná interpretací Vladimíra Mišíka. Křehký lyrický text užívá přirovnání (jako..) a metafor (horké ruce hvězd)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ