Obsah
I. Úvod
II. Autor
III. Postavy
IV. Kompozice a Jazyk
V. Děj
VI. Okolnosti vzniku a vliv díla
VII. Závěr

"Autor
Božena Němcová, rozená Barbora Panklová (*4. února 1820 Vídeň – †21. ledna 1862, Praha). Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Božena Němcová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou vévodkyně Kateřiny Zaháňské, nebo spíše její mladší sestry Dorothey von Biron, tehdy hraběnky de Talleyrand-Périgord. Rok jejího narození je taktéž zpochybňován, vzhledem k tomu, že se nedochoval záznam na matrice. Někde se uvádí rok 1816 či 1817. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Zaháňské a jejího manžela hraběte Schulenburka. Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (*1770 Dobruška-Křovice – †1841 Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.
Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže (celník) a byl dvakrát starší než Němcová. Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. Jak vyplívá z korespondence Němcové, během svého života si udržovala několik mileneckých vztahů.
Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel.
Když Němcová konečně zakotvila v Praze, začala se scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. Její první báseň Ženám českým byla otištěna 5. dubna 1843 v Květech.
V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel. Díky jeho osobě později vstoupila do Českomoravského bratrstva, což bylo rakouským úřadům krajně podezřelé utopické společenství bratrské a sesterské lásky.
V padesátých letech se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Později ji potkalo velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička (1855), do kterého si Němcová vylévala žal ze smrti nejstaršího syna.
Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Její povzdech: "Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží". Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě."