"Čech Svatopluk (1846 – 1908)

Byl proslulým básníkem své doby, jeho poezie představovala vrchol uměleckého usilování ruchovské generace. Narodil se v Ostředku u Benešova, mládí strávil na středočeském venkově. Nejprve studoval gymnázium v Litoměřicích, pak v Praze práva. Než v roce 1879 založil časopis Květy, pracoval v advokátní kanceláři a v různých redakcích. Až do své smrti se věnoval výhradně literatuře.
Poezie:
Lyrika
Přestože S. Čech byl spíše epickým básníkem, psal také verše politické lyriky.
Jitřní písně (1887), Nové písně (1888), lyrické sbírky plné patosu a výzev k činům
Písně otroka (1894), dovršily věhlas S. Čecha jako prvního politického básníka, v jednom roce dosáhly rekordního počtu vydání – 24. Jedná se o alegorickou skladbu, která má 23 částí a je situována do exotického pralesa. Převažují motivy otroka, otrokáře, poroby i vůle ke svobodě. Verše stranily revolučnímu hnutí a zdůrazňovaly národní práva dělnictva.
Epika
Husita na Baltu, patetická báseň, otištěná v almanachu Ruch
Básně (1874), sbírka přináší sociální baladu a básnickou povídku Adamité, která čerpá z české minulosti.
Evropa (1878), Slavie (1882), Ve stínu lípy (1879), Lešetínský kovář (1883), sbírky tématicky čerpající ze současnosti. Evropa je alegorický epos, zabývající se revolučním hnutím, podobně Slávie. Cyklická báseň Ve stínu lípy vyzdvihuje a oslavuje jistotu domova, jde o idylicky pojatý soubor veselých i vážných příběhů, které si pod starou lípou vyprávějí venkované. Lešetínský kovář představuje životní příběh venkovského kováře, který brání svůj majetek proti německému kapitálu. Jedná se vlastně o sociální román ve verších s přímou společenskou kritikou.
Hanuman (1884), Petrklíče (1883), epické skladby věnované satiře, alegorické veršované báchorky.
Žižka, Adamité, Roháč na Sioně (nedokončený), básně čerpající z české minulosti – z husitství, tedy látky v té době obecně přitažlivé.
Václav z Michalovic (1880), epická skladba čerpající z pobělohorského období. Hrdinou je syn českého pána, popraveného na Staroměstském náměstí. Mladíka vychovávali jezuité a on se jim po poznání své minulosti vzepře.
Próza:
Čechova próza je většinou humorná a satirická, skládající se z různých humoresek, arabesek, cestopisných črt a fejetonů.
Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1888), humoristická próza, jejíž hrdinou je pražský měšťák pan Brouček,který se náhodou ocitá na měsíci. Z díla zaznívá kritika maloměšťáctví.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do 15. století (1888), tentýž hrdina se náhodou místo ve své Vikárce ocitne v husitské Praze, zúčastní se boje na Vítkově a je šťastný, když se ocitá opět ve své době.
Pestré cesty po Čechách prací Matěje Broučka a společníků (1891), Matěj Brouček na výstavě (1892), zábavné a kriticky zabarvené prózy."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ