1.

Děj

2.

Hodnocení

"Od tohoto setkání uplynulo mnoho času a Toddovy návštěvy u Dussandera jsou častější a častější. Zapomíná kvůli tomu na školu a i na známkách je to vidět. Dostává teď i déčka a několik F. Vysvědčení se horší. Rodiče to nesmí vidět, a tak Todd musí použít odstraňovač inkoustu. Nemůže to ale dělat věčně. Teď je březen a pokud to takhle půjde dál, čeká ho letní škola a reparát z algebry a francouzštiny. Todd ví, že to není dobré a Dussander ví, že by ho to mohlo zabít. Chlapec může ve zmatku všechno povědět rodičům a noční můra Mossad je nelítostná. Nezbývá tedy, než poslat do školy hodného dědečka, který vysvětlí chlapcovo zhoršení a zažene nepěknou vidinu letní školy. Všechno klaplo a Dussander jako hodný dědeček tlačí třídnímu učiteli do hlavy takové klíny o tom, jak se ihned Todd zlepší a že výpadek v učení okamžitě dožene. Toddovi teď už nezbývá, než se jenom učit a učit. V přestávkách od učení navštěvuje Todd starého penzistu a ten mu vypráví o všem, co chce slyšet…
A z hocha, o kterém jeho matka s pýchou říkávala, že je nadaný žák, se stává bezcharakterní člověk podobající se svém učiteli.
A potom je tu ještě jeden malý problém. Oba dva se mají vzájemně v hrsti. Todd zná minulost hodného pana Denkera a Dussander ví o podivném studiu svého žáka Todda Bowdena a o tom, že Todd zná minulost hledaného nacistického zločince. Oba dva se tudíž nenávidí a chtějí se zabít. Asi jim to nejde, a proto hledají prozaičtější způsob, jak se zbavit pocitu vzteku a beznaděje. Zabíjí lidi. Vandráky a jiná jim podobná individua.
Dussander jim obvykle nabídne láhev whisky a azyl ve svém domě. Mrtvé je potom schovává ve sklepě. Todd si už všiml podivného nasládlého zápachu šířícího se po Dussanderově domě.
Todd chodí po opuštěných domech a jiných doupatech s kladivem v ruce. Obvykle jim z obličeje mnoho nezbude, hůře se potom identifikují.
Toho roku jich Dussander uskladnil ve sklepě čtyři, Todd vymazal dřevěným topůrkem kladiva obličej asi osmi vandrákům.
Oba dva se tak zbavili toho známého pocitu alespoň na několik týdnů.
Potom ale Dussander dostal infarkt a několik týdnů ležel v nemocnici. Bylo tam mnoho cizích tváří. Co kdyby ho někdo poznal, pravda je tomu už 30 let, ale 700 000 lidí je mnoho (takový počet lidí údajně prošel koncentračním táborem v Patinu do konce války). Zřejmě se tak i stalo a Dussandera jednoho dne navštívil člověk s podivně znějícím zřejmě židovským jménem. "