"Romain Rolland (29. 1. 1866 Clamecy – 30. 12. 1944 Vézelay) byl francouzský spisovatel, dramatik, esejista, literární kritik a hudební historik. Nositel Nobely ceny za rok 1915.
Narodil se v rodině notáře v burgundském městečku, ale ještě v dětství se spolu s rodinou přestěhoval do Paříže, protože byl mimořádně talentovaný a tam mohl získat lepší vzdělání. Studoval zde na prestižní škole historii a poté odjel na dva roky studovat do Říma, kde se začal věnovat i literatuře. Později se stal profesorem dějin umění právě na škole, kde dříve studoval, a začal přednášet dějiny hudby na Sorbonně.
Vyznával pacifismus a humanismus a právě proto pracoval i v Červeném kříži jako dobrovolník. Kromě toho ovlivňoval svět těmito názory i prostřednictvím svých děl.
V roce 1915 dostal za dílo Jan Kryštof Nobelovu cenu. Finanční odměnu, která je s touto cenou spojená, ale věnoval na pomoc a zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou.
Během svého života se stal velice důležitou a oblíbenou osobností (především kvůli svým protiválečným myšlenkám), že když Němci obsadili Francii, tak se ho neodvážili zatknout, protože se báli toho, že by to vyvolalo světovou vlnu nevole a protestů. Propagoval Sovětský svaz a socialistickou formu vlády, ale to jen do doby, než byl v roce 1939 uzavřen pakt Ribbentrop – Molotov. Kritizoval otevřeně fašismus, jeho představitele a Mnichovskou dohodu.
Kromě prozaických děl během svého života napsal také několik životopisů významných světových osobností (například Beethoven, Michelangelo). Byl vegetarián a sympatizoval s Gándhím, se kterým se přátelil.
Mezi jeho nejznámější díla patří například Jan Kryštof (1904 - 1912), Dobrý člověk ještě žije (1919), Okouzlená duše (1922 - 1933) nebo Hudebníkova cesta do minulosti (1919).

Vydání: Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1920 pod originálním názvem Pierre et Luce. Do češtiny bylo poprvé přeloženo v roce 1925.

Zařazení díla do literárního kontextu: Dílo spadá do světové meziválečné literatury období 1. poloviny 20. století.
Literární díla, která v tomto období vznikají, jsou ovlivněna 1. světovou válkou. Lidé jsou jí otřeseni, nedokáží se zařadit zpět do normálního života. To se v literatuře projevuje především experimentováním s jazykem i formou, válka se stává častým námětem, ubývá dějovost, je subjektivnější a je zde častá konfrontace vnitřního světa jedince s okolím. V tomto období se v literatuře vymezily tři základní proudy – realistický proud (kam spadá i Petr a Lucie), experimentální a detabuizovaná literatura."