"Vergilius Publius Maro (70 – 19 př. n. l.)

Zpočátku psal poezii ve stylu neoteriků, která se svým výrazem blíží zejm. Catullovi (Catalepton). Proslavila ho básnická sbírka Bucolica (Zpěvy pastýřské), nazývaná též Eclogae, jíž Vergilius do římského literárního prostředí uvedl Theokritovu pastýřskou idylu. Na rozdíl od svého řeckého předchůdce vnesl Vergilius do idylického světa pastýřů římský politický mýtus; nejslavnější, čtvrtá ekloga, předpovídající zrození božského dítěte a příchod Zlatého věku, byla později vykládána v křesťanském duchu jako předzvěst Kristova zrození. Učená skladba Georgica (Zpěvy rolnické), zahrnující čtyři zpěvy (o rolnictví, sadařství a vinařství, chovu dobytka a včelařství), podává idealizovaný obraz venkovské práce a oslavuje mír panující pod patronací císaře Augusta. Vrcholem Vergiliovy tvorby je mytologický epos Aeneis, vyprávějící příběh trójského hrdiny Aenea, který po vyvrácení rodného města hledá novou vlast pro svůj národ. Vergilius chtěl tímto eposem vytvořit latinský protějšek Odyssey a Íliady. Epos je však kompozičně sevřenější než homérské skladby; každá z knih představuje samostatný uzavřený celek. Pro svou dokonalou formální a jazykovou stránku byl epos oblíben v pozdní antice i ve středověku a sloužil jako školní četba; oceňován byl i křesťanskými autory.
Aeneis. Jedná se o rozsáhlý epos, na němž autor pracoval přes 11 let a nezvládl je dokončit, proto v závěti požadoval jeho spálení. Líčí osudy hrdiny, prchajícího z hořící Tróje.
Zpěvy pastýřské (Bukolika). Odpovídají v tehdejší literatuře oblíbenému žánru idyly – popisují přírodu v její nejkrásnější formě, vše je pozitivní, v pořádku a klidu. Bukolika jsou věnovány pastýřství, práci se zvířaty
Zpěvy rolnické (Georgika). Další idyly, které idealizují zemědělství, obdělávání půdy, sklizně."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ