"Ovidius Publius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.)

Ovidius je považován za nejtalentovanějšího autora antické literatury, jeho poezie mu přinesla nesmrtelnost. Ve své tvorbě se věnoval především milostné lyrice. Analyzuje všechny podoby lásky, ukazuje milostný cit v jeho hravé, lehké formě.
Z blíže neznámého důvodu byl císařem Augustem poslán do vyhnanství v Tomidě (dnešní Constanţa) na pobřeží Černého moře, kde také zemřel. Jeho ranou tvorbu charakterizují erotické sbírky Lásky, Listy heroin (fingované dopisy mytických žen) a dvojice pseudodidaktických básní Umění milovat a Léky proti lásce. K hlavním dílům patří mytologická epická skladba Metamorfózy, básnicky zpracovávající báje s tématem proměny, a Kalendář, popisující v kalendářním pořádku římské svátky a obřady. Z doby jeho pobytu ve vyhnanství pocházejí elegické sbírky Žalozpěvy, Epistulae ex Ponto, pamflet na nejmenovaného přítele Ibis, napodobující stejnojmené dílo Kallimachovo, a didaktická báseň o rybách a rybolovu Halieutika. Jeho poezii charakterizuje elegantní lehkost a formální mistrovství, obdivované do současnosti.
Umění milovat. Je to asi nejznámnější Ovidiovo dílo, básnická sbírka, která přináší rady ženám i mužům, týkající se lásky, jejího získání a uchování.
Listy milostné. Toto dílo se skládá z fiktivních milostných dopisů, které svým vysněným partnerům píší mytické hrdinky,
Proměny. Toto dílo je vlastně souborem 250 básnických bájí. Všechny prokazují ale společné znaky, především motiv proměny."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ