1.	Český venkovský realismus

2.	Teréza Nováková - biografie

3.	Povídka Před pohřbem

3.1.	Analýza povídky

"Analýza povídky Před pohřbem

Povídka Před pohřbem je jednou z deseti povídek výboru Kamenité stezky, který napsala Teréza Nováková. Teréza Nováková tvořila spolu s Karlem V. Raisem, Antalem Staškem a Aloisem Jiráskem na konci devatenáctého století čtveřici výborných realistických autorů, kteří ve svých publicistických, národopisných, ale především v beletristické tvorbě, románech, povídkách a novelách, výtečně zobrazili východní Čechy, a to jejich minulost i přítomnost.
Tito čtyři autoři psali svá nejlepší díla v období, „kdy česká realistická literatura mohla navazovat na vlastní dlouhou tradici, začínající v době národního obrození dílem B. Němcové a J. K. Tyla, a poučena hlavně velkými vzory francouzské, ruské a anglické literatury, dosáhla značného tvůrčího vzepětí jak v oblasti tematiky, tak i ve složce tvárné, stylistické a jazykové.“ Každý autor zobrazil určitý region východních Čech. Alois Jirásek Náchodsko, Litomyšl, Podorlicko, Antal Stašek Podkrkonoší, K.V.Rais Zvičina a Českomoravská vrchovina a Teréza Nováková psala díla odehrávající se na území Poličska, Litomyšlska a Skutečska.
Teréza Nováková má mezi těmito autory své nezaměnitelné postavení. „Na rozdíl od Raise, Jiráska a Staška nepochází z východních Čech, k světu českého venkova se musela dlouhá léta postupně propracovávat, její cesta k „duši“ vesnického člověka nebyla bez obtíží a psychických i společenských zábran. Našla však k němu posléze vlastní a neopakovatelný přístup, jak dosvědčuje celé její národopisné a beletristické dílo.“ Ve svých nejlepších dílech přesvědčivě vyjádřila myšlení a mravní názory venkovských lidí. Dokázala vydatně popsat duše prostých obyvatel vsí ve východních Čechách.
Teréza Nováková se narodila roku 1853 v Praze, to znamená, že to bylo ryze městské děvče. Již v mládí se talentovaná Teréza pokoušela psát. Hlavním zlomem v autorčině tvorbě byla svatba roku 1876, kdy se provdala za dr. Josefa Nováka. Po nedlouhé svatební cestě se přestěhovali do Litomyšle, protože zde našel její manžel dobré místo profesora na gymnáziu. Teréza Nováková začala podnikat různé studijní cesty. Ocitla se tedy mezi dvěma světy. Utekla z Prahy, z města českého kulturního dění, a téměř ze dne na den se ocitla v prostředí libé vůně venkova. V prvních pracích se ještě často vracela k hlavnímu městu, postupně však nacházela nové tematické okruhy. Natrvalo si velmi oblíbila litomyšlský venkov, Prosečsko a Poličsko. Celý kraj se stal velkou inspirací pro několik románů a povídek s venkovským tématem.
V devatenáctém století nebyla Teréza Nováková jedinou významnou českou spisovatelkou, která by se zajímala o stejné téma. Již jako třetí sledovala stejnou cestu – „od poznání lidového svérázu a zvykosloví, od moudrosti venkovského lidu, jeho obyčejů i životní praxe k umělecké slovesné tvorbě. Právě tak i její oba velké vzory v literatuře, Božena Němcová na Chodsku a Českoskalicku a Karolína Světlá v Podještědí, se daly okouzlit zprvu vnějšími projevy lidové kultury, mluvou a lidovou filozofií, a teprve potom dokázaly s dušezpytnou a uměleckou převahou ztvárnit život hrdinů svých prozaických prací.“

NOVÁKOVÁ, T. Kamenité stezky. Hradec Králové: Kruh, 1978.