1.

Báseň

2.

Rozbor

"Báseň
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře, lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
-------------------------------------------------------
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálky rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
-------------------------------------------------------
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
trpké nebo sladké.
-------------------------------------------------------
(Host do domu)

Rozbor
• objekt básníkova zájmu (poštovní schránka) je věcí zdánlivě banální, všední, nezajímavou - brzy se však ukazuje její svébytnost, podstatnost, poetičnost („to není nějaká lecjaká věc“)
• nějaká lecjaká věc - obrat z hovorového jazyka, odpovídá snaze básníků proletářské orientace co nejvíce přiblížit jazyk poezie jazyku běžně mluvenému
• kvete modře - metafora; nejde o personifikaci ve vlastním slova smyslu (věci nejsou připisovány lidské vlastnosti), poštovní schránka však získává atributy prvků rostlinného světa (kvete), je tedy „oživena“ a přibližuje se člověku (tím spíše, že člověk mívá ke květinám důvěrný vztah)
• svěřují se jí docela - docela - v daném kontextu má hovorovou povahu; jedná se o personifikaci - svěřujeme se nejčastěji živé, a to lidské bytosti
• psaníčka - zdrobnělina, slovo s kladnou expresivitou (místo neutrálního psaní), konotuje důvěrný, vřelý vztah mluvčího k danému předmětu
• psaníčka smutná a veselá - personifikace (použito "veselá" místo např. "radostná")
• určitá poetizace (a vlastně deformace) skutečnosti - lidé dopisy hážou do schránky ze dvou stran podle jejich obsahu; báseň nalézá kouzelné ve všedním"

Rozbor je zpracován formou odrážek.
Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.