" Ondráš
Ondráš je bájná slezská postava, se kterou se básnický subjekt nad ránem setkává a svěřuje mu problémy slezského lidu – ztráta radostných tradic, škol a cizí vrchnost. Ale tato postava lidových mýtů se nad konkrétními projevy bezpráví jen bezmocně směje.
 Motýl
 Návrat
Báseň popisuje návrat muže, který odešel z rodné vsi a nyní po letech zjišťuje, kolik se toho změnilo – vše nejprve vypadá jako dřív, ale pak vidí, že se děti učí německy, na hřbitově jsou polské kříže, panství patří už cizímu markýzi Gérovi, ve vsi mají hlavní slovo židé a jeho milá Maryčka si vzala bohatého barvíře. Muži je do pláče a opouští dřívější domov, protože už jej nepoznává.
 Kantor Halfar
Příběh vypráví o učiteli, který nemohl najít místo řádného učitele, protože chtěl své žáky učit česky. Protože nemohl uživit rodinu, přišel o dívku, začal pít a nakonec se rozhodl pro sebevraždu. Kvůli tomu nemohl být jako křesťan pohřben na hřbitově a pro jeho osobní hrdinství si na něj nikdo ani nevzpomněl, aby se pomodlil za jeho duši. Své místo dostal v rohu hřbitova.
 Setkání
Básník popisuje setkání s markýzem Gérou, jak přezdívá arcivévodu Friedricha Habsburského, pána těšínské komory, který přivedl s sebou polské katolické kněze, poněmčil českou školu a se svou drahou puškou (vražednou zbraní) si klidně pochoduje po lese, jako by mu patřil.
 70.000
Báseň má titul podle 70 000 Slezanů, které musí vzdorovat poněmčení a popolštění, vláda se snaží připravit je i o jejich přesvědčení (připravuje pro ně hrob), takže nakonec všichni zemřou v cizí víře. Ale dokud tomu tak není, mohou se lidé veselit alespoň při sklence vína, která jim dovolí zapomenout.
 Koniklec
 Dva hrobníci
Autor zde zamlčel jména dvou hrobníků, arcivévodských úředníků Hoheneggera a Walcher-Uysdalla, kteří měli na starost Slezsko, činí mu příkoří a dělají vše proto, aby jej pohřbili za živa. Básník si stýská, že on nemá také dobré jméno, protože by také dokázal to, co oni.
 Dědina nad Ostravicí
 Blendovice
Píseň vypráví o tom, jak jednoho dne Petr Bezruč procházel blendovským hřbitovem a počítal kříže, když najednou spatřil čerstvě kopaný důl, kde plakalo dítě. Ono dítě praví, že jeho otcem je právě Bezruč. Dítětem se v této básni myslí slezský lid. Jenže básnický subjekt se leká a od dítěte utíká. Dítě bez jeho pomoci umírá.
 Tošonovice
Básnický subjekt jde kolem Těšína a na cestě potká dívku, se kterou má kousek společný, a tak si spolu povídají polsky. Když se jí nakonec zeptá, jestli je Polka, podívá se na ní dívka vyčítavě, že se jí na něco takového ptá. Děvče z Tošonovic je podle básníka smutným příkladem toho, jak dopadají české děti, když musí chodit do polské školy. Na závěr vyslovuje myšlenku, že příště už nepůjde po české vsi s polskou školou, ale po polské vsi, protože mládež už k české řeči nebude mít žádný vztah.
 Maryčka Magdónova
Maryčka Magdónova je nejstarší z pěti sirotků, kterým zemřel otec, když se vracel domů z hospody, a krátce na to i matka, kterou přejel vůz s uhlím. Děti zůstaly na starost nejstarší Maryčce. V zimě se dívka rozhodla, že půjde na dříví do panské lesa, ale viděl ji správce Hochfelder. Maryčka se trápí tím, že ji zatknou a povedou po ulici jako zlodějku, bojí se hanby, proto nakonec raději spáchá sebevraždu a skočí do řeky.
 Bernard Žár
Báseň vypráví příběh Bernarda Žára, zpanštělého měšťáka, který zradil svůj mateřský jazyk a stydí se za svou matku, která jediná v jeho domě mluví česky. Žár pochází z Frýdku-Místku, kde jsou národnostní a sociální problémy. Ale když umírá, modlí se řečí těch vyvrhelců (pariů), slezským nářečím. Jeho přátelé, Němci a Poláci, mu ale dávají sloužit německou mši, zatímco jeho matka se kdesi vzadu modlí za něj svou mateřskou řečí."

Důležité informace jsou v textu tučně zvýrazněny.