"Atest
Pavel Kohout
Pavel Kohout (1928) je do jisté míry kontroverzní postavou českého literárního kontextu. Nejprve začínal jako mladý angažovaný básník (Verše a písně, Čas lásky a boje) a tvůrce budovatelských divadelních her (Říkali mi soudruhu). Po roce 1968 je však režimem pronásledován, v roce 1977 podepisuje Chartu 77 a o rok později odjíždí do zahraničí, kde zůstává až do převratu.
Premiéra Kohoutovy jednoaktovky Atest, která spadá do jeho tvůrčího období po roce 1968, se hrála ve Vídni v listopadu 1979.
Vše se odehrává v malé kanceláři, ověšenou plakáty typu BUDUJ VLAST-MILUJ PSY!-CHOVATELSTVÍM ZA MÍR! Za psacím stolem sedí mladá, pěkně vyvinutá dívka Beba a zaujatě pozoruje psací stroj. V této chvíli na scénu vstupuje Ferdinand Vaněk se svým psem Adamem. Těžko se dostává ke slovu, protože Beba má na mysli pouze svůj problém s psacím strojem, který ji vyvádí z míry tím, že na něm nejsou písmenka poskládaná podle abecedy. Raději tedy zavolá Vaňkovi na pomoc paní Blážu, korpulentní ženu ve středních letech. Nyní už se Vaněk ke slovu nedostane vůbec. Paní Bláža je doslova okouzlena Ádínkem, jak psa žoviálně nazývá, a situace se stává ještě chaotičtější po vstupu paní vedoucí, která má ze všech zvířat hrůzu, psi nejsou výjimkou. Jsme svědky několika jejích monologů, kdy popisuje své krušné zážitky se zvířaty …já se ani koupat nesmím, na mě jdou i ryby…. Do toho všeho neustále vstupuje Beba se svými poznámkami ohledně psacího stroje, přitom se zároveň dozvídáme, že je dcerou vysokého stranického úředníka a že je zde tedy protekčně. Po nějaké době se konečně dostane i na Vaňka. Soudružky zjišťují, že chce dát psa do chovu, ale nemá k tomu potřebný atest. Začnou tedy sepisovat žádost, kterou by pak paní vedoucí donesla k schválení panu předsedovi. Jenže náhle zjišťují, že Vaněk je spisovatelem, “tím” režimu nepohodlným spisovatelem Ferdinandem Vaňkem. V tomto momentu halasně vstupuje ing. Čech, statný sedmdesátník, který chodí denně dámy navštěvovat. Problém s atestem je opět zasunut, tentokrát monology ing. Čecha, který se zaujetím vypráví o svých zkušenostech se psy. Zjistíme, že Adam je vzácný psí druh – český chňápek, který je velmi plachý a …Co chňápka přivede z míry, je hlučnej smích, na to si dejte moc dobrý pozor! Ale kdo se dneska hlučně a nahlas směje, nemám pravdu?… Nakonec je přerušen paní Blážou, zda by tedy, jako milovník a znalec psů, nechtěl nechat napsat Ádínka na sebe. Ing. Čech se raději z nepříjemné situace vymluví a stejnou otázku položí paní Bláže. Ani ona si raději “nechce smočit prsty”, paní vedoucí jakbysmet. Situaci zachraňuje až doposud opomíjená Beba, která bez rozpaků zavolá otci, nechá psa napsat na něho a opět se vrací k psacímu stroji. Všem se nesmírně ulevuje, paní vedoucí se chystá odnést vyplněnou přihlášku, když tu jí všichni přítomní počnou nutit k pohlazení hodného Ádínka. Paní vedoucí překoná svůj strach a psa pohladí, ten se jí lekne a strachy se po…, čímž vyvolá salvu smíchu. Jenže smích v českém chňápkovi vyvolává panickou hrůzu, a boří tedy celou scénu, opona padá.
Celá hra humorně a s nadhledem ukazuje paradoxy, kterých se za totalitního režimu nebylo možno vyvarovat a zároveň umně odkrývá charaktery jednotlivých postav v patové situaci. Paradoxně ji řeší dcera vysokého potentáta, se kterou je počítáno pouze jako s někým, kdo je trpěn pro výhody, které z jeho existence plynou."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ