"Ruce
Březina Otokar
Ruce, které poprvé vyšly v roce 1901, jsou poslední dokončenou sbírkou Otokara Březiny.
V této knize plné optimismu a nadšení převládá kolektivní poezie, pro kterou je příznačné množné číslo nejen při oslovení adresátů, ale i při pojmenování předmětů, lidí a událostí. Básník vyzdvihuje kosmické bratrství jako nejvyšší hodnotu jednotlivce.
Podobná touha po spolupráci a vzájemném doplňování se je vidět i při volbě žánrů. Objevujeme zde takzvanou chórickou poezii s jejími příznačnými žánry (sborová píseň, hymnus, kolozpěv, dithyramb).
Březina si uvědomuje definitivní vítězství člověka, které je možné díky světovému sjednocení, a sleduje úsilí „o slití všech miliónů v Jediného Člověka vykoupeného“ (verš z básně Šílenci).
Asi nejznámější je báseň Ruce. Symbol rukou sjednocuje všechny motivy básně, dává jim jednotící ráz. Ruce jsou považovány za společného jmenovatele všech lidských činností a zároveň mohou fungovat jako články magického řetězu, který se má stát znakem sjednoceného lidstva. V závěru básně Ruce jsou jmenovány odkazy na další části cyklu chórických básní - jedná se o skladby Zpívaly vody, Zpívaly hořící hvězdy, Kolozpěv srdcí a Dithyramb světů. V nich má být právě nalezena „odpověď na otázku bolestnou“, jež byla položena právě básní Ruce.
Další proslavenou básní je Kolozpěv srdcí. Srdce je zde pojato jako tradiční symbol vcítění se do druhého, symbol lásky a sympatií. Největší bolest a neštěstí pro srdce je odloučení a odcizení. Známým se stal refrén básně „sladko je žíti!“, který však básník paradoxně připojuje i k motivům životních porážek a tragédií:
„Pro tajemství bolesti, smrti a znovuzrození sladko je žíti!
Pro lásku k bližnímu sladko je žíti!
Pro vůni květů a slávu polibků sladko je žíti!
pro radostný výkřik osamělého srdce sladko je žíti!“
Častým tématem sbírky je překonávání bolesti, skepse, temnoty, porážky a hořkosti. To vše najdeme například v básních Bolest člověka nebo Hudba slepců (zde jde přímo o romantický příběh „puklého srdce“).
Březina hojně užívá volného verše, uplatňuje také různé větné i rytmické přesahy a vsuvky. Používá mnoho cizích slov, které dodávají básním punc tajemna a magičnosti a zároveň odkazují na autorovu dobrou znalost různých vědeckých a kulturních směrů a odvětví.
Hlavní myšlenku Rukou, tedy sounáležitost všech lidí, stejně jako vztah k tématu práce, ocenilo mnoho soudobých čtenářů, obzvláště proletariát, působnost sbírky se potom ještě zesílila v souvislosti s novými literárními proudy z období kolem první světové války - expresionismus aj. Významné je první vydání sbírky, na kterém Březina spolupracoval se sochařem a grafikem Františkem Bílkem. Ten Ruce opatřil ilustracemi a vydal ve velkém formátu.
Je třeba se také zmínit o německém překladu sbírky - ten oslovil mnoho významných německy píšících spisovatelů, mimo jiného i Stefana Zweiga. Vytvořil jej v roce 1908 E. Saudek."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ