"Fialový poustevník
Pavel Ota
Ota Pavel (1930 – 1973), původním jménem Ota Popper, se zajímal o veškeré sportovní dění, kterému věnoval velkou část své tvůrčí činnosti v tzv. sportovní beletrii (např. Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, atd.). Zvláštní pozornost si také zaslouží vzpomínková knížka na jeho otce Smrt krásných srnců (1971), na kterou navázala kniha čerpající z vlastních autorových zážitků Jak jsem potkal ryby (1974), vydaná posmrtně.
Fialový poustevník je právě souborem těchto dvou (Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby) povídkových knih.
Tyto knihy obsahují pouze biografické a autobiografické příběhy ze života autorovy rodiny a z okruhu jejích přátel a známých. Oběma sbírkám dominuje postava Pavlova tatínka Leo Poppera, renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, milovníka krásných žen, dobrého jídla a pití. Oproti dominantní postavě tatínka stojí něžná, citlivá a s kousky svého manžela smířená maminka Hermínka. Třetí hlavní postavou – tedy ještě kromě vypravěče samotného – je otcův přítel Karel Prošek, převozník, pytlák, rybář, ale především člověk se zlatým srdcem.
Velmi výraznou roli v Pavlových povídkách hraje příroda – řeka, lesy, ryby. Ta zde totiž není pouhým statickým rámcem lidských příběhů, ale naopak prorůstá do jednotlivých dějů, stává se jejich spolutvůrcem. Konkrétněji řečeno, jedná se o malebnou přírodu v okolí Křivoklátu, zejména o řeku Berounku, kde Prošek převozničí a kam jezdí Popperova rodina na prázdniny a na ryby, o kterých Ota Pavel krásně hovoří.
Povídky bychom vzhledem k jejich náplni mohli rozdělit do tří výrazných okruhů. První by pak zahrnoval humorně laděné neobyčejné příběhy furiantského otce, který se živil jako obchodní cestující, úspěšně prodávající vysavače značky Elektrolux. Všechny se přitom odehrávají před druhou světovou válkou.
Druhým okruhem by mohla být poetická líčení berounské přírody, chytání ryb doplněná autorovými bohatými zážitky z dětství.
Poslední okruh by představovaly hořké a filosofické balady v próze o drtivých psychických i fyzických důsledcích světové války pro rodinu. Pavlův otec i jeho dva starší bratři Hugo a Jiří byli totiž odvlečeni do koncentračních táborů a jen zázrakem všichni tři přežili.
Jednou z nejzdařilejších povídek obou knih je patrně Smrt krásných srnců. S ní se dostáváme k Čertově skále kousek za hrad Křivoklát …na západ podél řeky Berounky, ve které tentokrát plavaly štiky jako krokodýlové a na mělčinách se převalovali tloušti a parmy jako polena…, kde pan Prošek chytá ryby a cvičí svého psa Holana k pytlačení. Do idyly Pavlova dětství přichází nečekaný a ve svých důsledcích strašný zvrat – protektorát a německá okupace. Židovské rodině je zakázán volný pohyb, tatínek ztrácí milovanou práci a musí pracovat v kladenských šachtách. Největší krize přichází ve třetím roce války, když jsou oba starší synové povoláni k transportu. Otec se rozhodne, že jim na cestu plnou útrap sežene stůj co stůj nějaké jídlo, maso, aby měli více sil a alespoň nějakou šanci na přežití. Nyní se rozvíjí obraz plný lidské solidarity, přátelství, soudržnosti. Známý lékař Leovi napíše několikadenní omluvenku do práce. Pan Prošek mu půjčí svého vlčáka Holana, aby ulovil krásného srnce. To se Popperovi povede až v posledním možném dni, srnec je rozdělen na několik dílů tak, aby se dostalo na všechny, kteří nehleděli na velkou žlutou hvězdu s nápisem jude na kabátě Popperů.
Ve výrazné postavě tatínka, směšnohrdinsky zpodobené, se Pavlovi podařilo zachytit člověka, který nenaplňuje svůj život dalekosáhlými plány, ale naopak všedními a obyčejnými věcmi, přirozenými zájmy, čímž se dobírá smysluplnosti svého života."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ