" Autor a tvorba
Oscar Wilde (1854-1900) byl dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu působící ve Velké Británii. Jeho otec byl chirurg a jeho matka irská nacionalistka a spisovatelka. Ve škole měl výborný prospěch, studoval i na Oxfordu, kde se seznámil s dekandetními názory. Ve svých třiceti letech se oženil s Constance Lloydovou, díky tomuto sňatku byl finančně zabezpečený, a měl s ní dva syny. Intimní přátelství však udržoval také s mladičkým lordem Alfredem Douglesem, tento vztah v roce 1895 udal k soudu jeho otec, který Wildea nenáviděl. Spisovatel byl shledán vinným z homosexuality a odsouzen na dva roky těžkých prací v žalářích Wandsworthu a Readingu. Zpět se vrátil jako zlomený muž, změnil si jméno a putoval po Evropě. Většinu času trávil ve Francii, kde také nakonec na meningitidu zemřel. Jeho pohřeb zaplatil lord Alfred, žena Constance s dětmi jej opustila už v době jeho odsouzení.
Oscar Wilde za svého života proslul především svými dramaty se společenskokritickým podtextem Vějíř Lady Windermerové (1892), Bezvýznamná žen (1893) a Ideální manžel (1895). Největší úspěch měla komedie Jak je důležité míti Filipa (1895), která je založena na záměně jmen.

Současníci a pokračovatelé
Oscar Wilde je představitelem dekadence, směru, který úzce souvisí se symbolismem, v řadě děl s ním dokonce splývá. Je pro ni příznačný individualismus a disharmonie mezi jedincem a kolektivem, subjektivním a objektivním. Její autoři dokonce opovrhují společností a chtějí se z ní vymanit, ne však revoltou, ale čistým uměním. Objevuje se ve Francii v 2. polovině 19. století, do Evropy se rozšiřuje koncem století a ovlivňuje řadu soudobých literárních směrů (původně to bylo ale hanlivé označení autorů, kteří se vymykali konvencím). Mezi znaky děl v duchu dekadence patří to, že se autoři zaměřují na vlastní nitro, objevuje se v nich mystika, únik do nereálných světů a touha po odlišnosti. Krásu dekadenti hledají v ošklivosti, stylizují se v reálném životě i svém umění do vypjatého individualismu. Z děl je patrný pocit přesycenosti, únavy, pasivity, melancholie, neochoty i neschopnosti jednat. V literatuře se často věnují autoři tabuizovaným tématům – morbidita, erotika, kult smrti, zla a satana. Z hlediska uměleckého pojetí je typická rafinovanost – symbolika, eufonie, cit pro odstín, komplikovaná větná skladba a metaforika, precizní básnická forma. Tvorba není určena masovému publiku, ale úzkému kruhu umělců, milovníků umění a zasvěcenců. Ladění dekadentů ovlivnili němečtí idealističtí filozofové Arthut Schopenhauer a Friedrich Nietzsche.
Dekadence je jeden ze směrů literární moderny, u jejichž zrodu na přelomu století stáli ve světové literatuře tzv. prokletí básníci. Jejich společným rysem byla víra v umění, jež může zachránit zkažený svět. Byli si jisti svým tvůrčím géniem, daným vyšší instancí, revoltovali proti společnosti. Proti oficiálním autorům se však neměli šanci prosadit, protože se přesunuli do krčem a šantánu vykřičených pařížských čtvrtí. Pojmenování prokletí básníci použil Verlain ve stejnojmenných esejích. Charles Baudelaire je autorem básnické sbírky Květy zla (intimní dojmy i zamyšlení nad smyslem umění a postavení tvůrce, údajný cynismus a syrová otevřenost díla měšťáky pobuřovaly, autor byl odsouzen k pokutě pro nemravnost, nejznámější báseň Zdechlina ukazuje novou hierarchii krásy a ošklivosti). Jean Arthur Rimbaud se tvorbě věnoval jen v mládí a dekadentní prvky má jeho sbírka Sezóna v pekle, ve kterém zachycuje proud představ a halucinací (nejznámější báseň je Opilý koráb se snovým motivem bouřlivé plavby, kde vichřice je živlem poezie a života). Život dekadenta vedl Paul Verlain, který byl spřízněn s Rimbaudem (prý homosexuální přátelství) a napsal sbírku Písně beze slov, kde zachycuje pocity a nálady s neobyčejnou obrazností a s využitím hudby slov.
Dalším představitelem dekadence je Francouz Alfred Jarry (1873-1907), pokud bychom chtěli uvést jeho nejvýznamnější dílo, bude to Král Ubu, což je symbolistická parodie dějin (omezeného vládce, blba, opakovaně nahrazuje panovník stejného typu, stejně tak se v onom království stále obměňují role sprosťáka, sadisty atd.).

Styl Oscara Wilde ovlivnil české autory kolem časopisu Moderní revue (A. Procházka, J. Karásek ze Lvovic, K. Hlaváček, S. K. Neumann). Pojetí jeho kritiky přebral napříkald F. X. Šalda.
Muzikál na motivy románu Obraz Doriana Graye připravil tvůrčí tým divadla TaFantastika v roce 2006. Představení režíroval Jiří Pokorný, scénář připravili Marie Reslová a Jiří Pokorný, hlavní roli hraje David Kraus. Příběh byl také několikrát zfilmován: roku 2004 v americké koprodukci, roku 2009 v koprodukci Velké Británie. "

Důležité informace jsou tučně značeny.