"Madla z cihelny
Scheinpflugová Olga
Tato populární veselohra o třech dějstvích byla hrána poprvé v Městském divadle Královských Vinohradů 16. 9. 1925 v režii B. Stejskala. Později byl příběh také zfilmován.
Max je zhýčkaný mladý aristokrat. Jeho strýček Jan se rozhodne, že ho „ozdraví“. Opíjí se se starým Holouškem a vypráví mu o všech rodových genetických zatíženích. Oproti němu je vesničan Holoušek zdravý jako rybička. Jan se proto rozhodne, že musí Maxovi najít nevěstu. Má to být děvče z lidu, děvče zdravého kořínku. Je mu doporučena Madla z cihelny, dcera staré Lískové. Ta skutečně s mnoha svými dětmi dorazí na zámek. Její nejstarší dcera Madla je, stejně jako ostatní děti, otrhaná, špinavá, a nadto velmi drzá a hubatá. Je jí šestnáct let. Jan si ji prohlíží, zjišťuje, že je zdravá po všech stranách, a doslova ji „vyhandluje“ na staré Lískové - vezme ji k sobě, vyplatí ji, matka se s ní už ale nesmí stýkat.
Jan marně věří, že se mu podaří Madlu v zámeckém prostředí převychovat. Učí ji mýt se, česat, převlékat. Ale i převychovaná Madelaine zůstává drzá a prostořeká. Utahuje si z Maxe i z Jana, který se před Maxem staví jako její strýček. Má pro ni slabost, promíjí jí cokoliv, Madelaine toho hojně využívá a dráždí tím Maxe. Všichni na zámku ji považují za „rozkošné dítě“. Pozvolna se rozehrává kolotoč velkých citů. Strýček projevuje o Madlu zvýšený zájem, ale ví, že ji musí nechat jako nevěstu pro Maxe. Max zpočátku Madlu nenávidí, teprve pozvolna v něm roste náklonnost k té rozpustilé uličnici. Do Madly se vlastně postupem času zamilují všechny mužské postavy hry, včetně štolby, komořího, pacholka. Madla sama na počátku platonicky milovala strýčka, poté si začala s Maxem. Nepřestává ale se svými provokacemi za maskou rozpustilého děvčátka. „Smím vás políbit, strýčínku?“.
Jan pochopí, že mezi Madlou a Maxem začíná až příliš vřelý vztah, a ač to byl původně jeho cíl, je nyní proti tomu, sám nešťastně zamilovaný do své schovanky. A tak se rozhodne poslat svého synovce na cesty po Evropě, které mu dlouhou dobu odpíral. Ačkoliv by to pro Maxe bylo splnění jeho snu, chce zůstat raději doma u Madly. Přiznává, že dříve tolik chtěl odjet, aby nestál strýci v cestě, nyní ale, sám zamilovaný do Madly, považuje Jana spíše za soka. Jan se snaží Maxe přesvědčit, že mu na Madle vlastně vůbec nezáleží, ačkoliv to není pravda.
Madla se chová jako vyměněná. Stala se z ní kultivovaná mladá dáma, už ne tak zbrklá, naopak, přemýšlivější. Uvažuje dokonce o znevýhodněném ženském postavení ve společnosti. Oba pánové mezitím na sebe žárlí, nejraději by každý z nich vzal Madlu a odjel do světa, před tím druhým ale dělají, že o ni vůbec nestojí.
Madla si samozřejmě povšimne toho, že se stala centrem složitého propletence vztahů. Rozhodne se, že si stejně Maxe nevezme. Snad ho milovala kdysi na počátku, teď ale vidí, jak ji oba muži považují za skvělého pokusného králíka. „Teď jsem Madla z cihelny. Madla z cihelny nestojí o žádného Maxe. Madla z cihelny může být hloupá jednou, ne dvakrát.“
Když Jan vidí, že Max je mimo hru, snaží se sám vyznat Madle lásku, dělá to neobratně oklikou, Madla přesto odmítá, ač strýčka na počátku příběhu milovala. Chce teď jedinou věc - vrátit se domů, do cihelny. Jan toho zdrcen nechá, Madla si ve chvíli samoty sama přiznává náklonnost k němu.
Svá podrobná vyšetření skončil lékař, který byl povolán proto, aby ještě před sňatkem zjistil skutečný Madlin zdravotní stav, a to, je-li schopná „zdegenerovaného“ šlechtice svým zdravým jádrem uzdravit. Jediným výsledkem je šokující zjištění - je těhotná. Později přiznává, že s Maxem.
Na zámek zatím vtrhne stará Lísková, porušujíc tak slib - zavázala se kdysi, že už nepřekročí práh Janova domu. Rozhodne se zjednat konečně pořádek. Přináší Maxovi králíka - aby se měl čím bavit, když mu Madla odjede. O holku se prý postará její otec. Dozvídáme se totiž, že stará Lísková je levoboček ze šlechtického rodu, od knížete Klausberka. A Madlin otec je také šlechtic - dokonce Maxův a Janův příbuzný Ferdinand. A tak vidíme zklamané naděje Jana, jeho „typické vesnické chudé děvče“ je ve skutečnosti stejně zdegenerované a geneticky zatížené jako Max nebo Jan sám. Oba muži ale, když se dozvědí o urozeném Madly původu, náhle zjihnou a přímo překotně se snaží na matce vymámit svolení k sňatku. Lísková to odmítá, zároveň žádá, aby se Madla nikdy nedozvěděla o svém původu. Její pravý otec leží na smrtelné posteli a touží Madlu adoptovat.
Madla i přes své těhotenství a vidinu nelehkého údělu svobodné matky odjíždí zpět domů, do své chudoby v cihelně."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ