"Postavy
Samotný vypravěč, sám Gogol, do děje nezasahuje, pouze ho komentuje a občas děj pozastavuje s tím, že je potřeba ještě něco dovysvětlit s tím, že přímo oslovuje čtenáře.
Akakij Akakijevič Střevíček je vylíčen jako člověk, který jako by měl už od narození danou svoji roli, o níž bylo rozhodnuto ještě předtím, než se narodil. Je to člověk dobrý, mohli bychom říci i v nějakém smyslu ušlechtilý, pracovitý, skromný. Ostatní ho však posuzují podle toho, že je titulárním radou, a podle jeho pláště. V okamžiku, kdy si Akakij ušetří na nový, najednou ho lidé vnímají úplně jinak, ale ne tak, jako by najednou začali vnímat jeho dobré vlastnosti, ale pouze povrchně. I sám sebe zřejmě vnímá trochu jinak, je veselý, možno říci, že i šťastný. Dobře mu však nakonec není, když ho pozvou do společnosti, nikdo se o něj nestará, všechny zajímá spíše nový kabát. Sám neví, jak se má chovat, a tak odchází. Po tom, co mu významná osoba vynadá (v podstatě jen z rozmaru), nese to tak těžce, až nakonec zemře.
Další zajímavou postavou je krejčí Grigorij Petrovič. Je líčen jako člověk věčně opilý, na kterého má velký vliv jeho žena. Nakonec je to ale člověk poctivý a manuálně zručný. Rovněž se zdá, že je starostlivý, stará se, aby klient dostal to, co si zaplatí.
Poslední důležitou postavou v povídce je jedna významná osoba, nejmenovaný generál, za kterým jde Akakij, aby se za něj generál přimluvil. Přišlo mi, že často jednal, tak jak jednal, jen aby učinil dojem, aniž by si to příliš uvědomoval. Nakonec si však uvědomí, že s Akakijem nejednal zrovna správně, bohužel zjistí, že Akakij již zemřel, a tak svou chybu již nemůže napravit. Po příhodě s duchem-úředníkem se však v jeho chování něco změní, už nepoužívá fráze jako předtím za každé situace, ale používá je pouze v případě, kdy je to skutečně potřeba.

Celkový dojem
Tato i ostatní povídky se mi velmi líbily, dobře na mě působilo zpracování tématu, které je pro nás jako čtenáře z 21. století trochu neobvyklé. Ačkoli se tam objevují fantaskní prvky, vše působí tak, že zrovna včera se to opravdu mohlo stát. Použití takových situací není však samoúčelné, ale čtenář může sledovat i jakýsi druhý plán, obraz za obrazem. I když se Gogol jakoby soustředí na jednu událost (třeba hledání nosu nebo řešení situace s krádeží), dokonale zobrazuje okolí, chování lidí, kteří se snaží dokonale splnit svoji roli ve společnosti, i když mnohé jejich činy jsou nesmyslné."