"Mrtvé duše
Gogol Nikolaj Vasiljevič
Ruští statkáři sami sebe před selskou reformou roku 1861 oceňovali podle duší, t. j. podle počtu sedláků, které měli na statcích. Duše mohli prodat nebo zastavit jako jiný majetek. Daně se platily podle občasného sčítání obyvatel, ale platily se i za sedláky, kteří po sestavení seznamů zemřeli, tedy za mrtvé duše. Zato se nepočítaly děti po sestavení seznamů narozené. Ale statkáře mrzelo platit za mrtvé duše, rádi se zbavovali povinnosti platit za ně a prodávali je nebo vyměňovali, aby měli duší k zdanění méně. Na těchto obchodech s prodejem mrtvých duší založil svou cestu k zbohatnutí kolegiální rada Čičikov. Čičikov pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Když ho otec odvážel na studie, dal mu pro život cennou radu: Važ si kopejky. Přítel tě v nouzi opustí, kopejka ti pomůže. Čičikov se podle toho řídil. Za peníze udělal všecko. Tak se pěkně protloukl studiemi, pak se stal úředníkem, dvořil se nehezké dceři svého představeného, až se domohl teplého místečka, a dívku nechal sedět. To už měl cestu k postupu zabezpečenou. Zapletl se do aféry při nákladné státní stavbě, poté se živil jako celní úředník, přičemž si nacpal kapsu a chytře se vymkl trestnímu stíhání. Musil však úřad opustit, i dal se do obchodování s mrtvými dušemi. S lidmi dovedl jednat velmi obratně a měl brzy úspěchy. Statkář Manilov mu duše zkrátka daroval. Nozdrev byl karbaník a piják, u toho ne zrovna dobře pochodil, zato rozvážlivý Sobakevič byl jeho chováním tak nadšen, že jej nazval velmi příjemným člověkem.Vznikly sice pochybnosti o správnosti těchto obchodů, ale Sobakevič se Čičikova zastal, že kupuje duše kamsi do chersonské guberia, a bylo zase dobře. Nozdrev na gubernátorském plesu, kam byl Čičikov také pozván, odhalil jeho podvody, a když se mezi dámami roznesl podivný klep, že Čičikov kupuje mrtvé duše, aby tak odvrátil pozornost od svého úmyslu unést gubernátorovu dceru, ve městě vznikly ještě horší pověsti: Čičikov je snad hledaný penězokaz a loupežník. Čičikovi nezbylo než spasit se útěkem. I pak šel Čičikov cestou podvodů. Prostoduchého statkáře Těntětnikova omámí tak, že mu Těntětnikov postoupí celý svůj statek. Pak navštíví labužníka Pětucha, jenž chce pronajmout statek, aby mohl do Moskvy, kde se mají lidé dobře. Plukovník Koškarev na svém statku tak důkladně úřaduje, že má už i mrtvé duše zastaveny. Pak pozná Chlobujeva, jenž má velmi bohatou tetu. Teta chce jmění několika milionů odkázat klášteru a neteřím. Čičikov její závěť zfalšuje, podvod je však odhalen, přijde se i na ostatní jeho podvody a Čičikov se octne v rukou spravedlnosti. Byl by zcela uvázl, ale tu se ho ujme z křesťatnské lásky milionář Muzarov a obrátí jej na lepší, poctivou cestu. Na další zbytek života mu dává radu: „Nemyslete na mrtvé duše, myslete na duši svou a dejte se jinou cestou!“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ