"Učené ženy
Moliere Jean Baptiste
Philaminte, panovačná a svárlivá žena dobráckého, leč slabošského měšťana Chrysala, jeho romantická sestra Bélise a přepjatá starší dcera Armande jsou poblázněny vědou. Philaminte se nestará o domácnost a svému služebnictvu vysvětluje jenom fyzikální zákony a gramatická pravidla. Chrysalovo slovo nemá v domě žádnou váhu, není schopen postavit se proti ženinu řádění. Nemůže Philaminte zabránit ani v tom, aby nevyhodila netečnou kuchařku Martine, která se dopustila gramatických chyb. Armande nechápe, proč by žena měla vcházet do manželského svazku, a v tomto smyslu se snaží působit i na svou mladší sestru Henriettu.
Zrovna takovými ztřeštěnci jsou básník Trissotin a učenec Vadius. Když se jednou setkají ve Philamintině salonu, skládají si vzájemně poklony o svém nadání a vtipu. Vadius však zkritizuje sonet, o němž neví, že pochází právě z pera Trissotin, a vznikne prudká hádka, zrovna tak přemrštěná jako dřívější pochlebování.
Trissotin má při veškerém svém předstíraném idealismu velmi praktické cíle: rád by se oženil s Henriettou, mladší Chrysalovou dcerou, která má úplně jiné názory na život než její matka a sestra - správně tuší její veliké věno. Ale Henriette o Trissotina nestojí. Slíbila s otcovým vědomím svou ruku Clitandrovi, řádnému muži z dobré společnosti. Trissotina však zase podporuje Philaminte. Zle by to zřejmě s Henriettou dopadlo, kdyby se do věci nevložil Chrysalův bratr a Henriettin strýc Ariste. Ten správně pochopil, že Trissotinovi běží více o věno než o Henriettu. Když už má být o sňatku rozhodnuto, přináší Ariste zlou zprávu: Chrysale pozbyl všechno své jmění. Trissotin ihned odvolává slovo, ale Clitande chce Henriettu i bez věna. Tato lest otevřela oči také Philamintě, zanevřela na Trissotina a dala svolení k sňatku Henrietty s Clitandrem. Chrysale je spokojen. Domnívá se, že přispěl nejvíce svou neústupností k šťastnému rozřešení."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ