"Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů
Skála Miroslav
Miroslav Skála je autorem próz, ve kterých převládá humor a satira. Z nejznámějších jsou Svatební cesta do Jiljí a Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů, které byly i zfilmovány.
V cestě kolem mé hlavy se setkáváme s Robertem Kiliánem, profesorem češtiny, kterého nečekané nervové zhroucení zavedlo do venkovského prostředí léčebny Sluneční dvůr. Robert ve škole totiž trpěl obrovskou nerozhodností, nebyl schopný dát svým žákům konečnou známku, stále viděl nějaká pro a proti. Navíc mu v kritické chvíli přišla na hospitaci obézní ředitelka školy. Robert situaci nezvládl, ukryl se v kabinetu a po každém, kdo chtěl vstoupit, házel soupravami fixových barev. Proto byl poslán na prázdniny do pohostinného prostředí Slunečního dvora, který nabízel přístřeší lidem přepracovaným a přetaženým, lidem trpícím nepokoji, napětím, bolestmi, zkrátka tím, čemu se říká neurastenie.
Nejprve Robert chodí na sezení k profesoru Slívovi …Sotva zmizela objevil se ve dveřích ordinace malý vousatý stařík – Jean Effelův Hospodin, běhající v košili po ráji za Adamem a Evou. Ano, jeho bílý plášť mu splýval na paty jako dlouhá noční košile…. Profesor Slíva byl jakousi duší Slunečního dvora a zastával názor, že duševní poruchy se nejlépe léčí návraty k přírodě …Teď jste tady a Sluneční dvůr není škola. A vy nejste profesor, ale slunečník. Budete síct trávu, nosit zelené kravám, připadne-li na vás den dojení, budete dojit, máme také koníčka Střapku, budete s ním jezdit povozem do města. Máme tu zahradu, skleníky, králíky, rosomáka a děláme si tvarůžky…
Robert se pomalu seznamuje nejen s chodem života na Slunečním dvoře, ale hlavně s jeho dalšími obyvateli. S cynickým doktorem Šifaldou, který trpí utkvělou představou, že má v hlavě nádor a doktoři se mu to snaží zamlčet, s paní Doležalovou, schovávající doma pod postelí sekeru, připravenou na nevěrného muže, ale především potkává psycholožku Jarmilku a díky ní se nakonec úspěšně léčí.
Doktor Slíva totiž odjel na dovolenou a Robert byl přidělen k velmi neoblíbenému doktoru Halvovi. Nehodlal se se touto skutečností smířit a dosáhl svého přeložení právě do Jarmilčiny péče, přestože ho předtím doktor Šifalda varoval …“Pozor, pane kolego, pozor! U Jarmilčiny metody se při druhém sezení všichni mužští úplně zjančí…Slyšel jsem, jak si stěžovala doktoru Vicentíkovi, že jeden pacient ji volá každý večer ještě rok po propuštění….
Robertovi se Jarmilka opravdu líbila, zapomněl dokonce na svoji nerozhodnost. Rozhodl se skončit svůj dosavadní partnerský vztah s Naděždou a odhalil Jarmilce své city k ní. Hned poté byl ze dvora propuštěn jako vyléčený a jako bonus si sebou odnášel Jarmilčinu adresou a pozvání na rande.
Celá tato „cesta“ hlavního hrdiny není absolvována pouze pro čtenářovo pobavení se na účet takto nemocných lidí, ale díky postavám slunečnic a slunečníků nás autor zavede i do zajímavých a často nevyzpytatelných zákoutí našeho vlastního nitra, které dovede s každým někdy řádně zamávat."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ